Nebuďme žáby v zahřívající se lázni

Můžeme nesouhlasit, může se nám to nelíbit, ale to je vše, co s tím můžeme dělat. Nejpozději do čtyř pěti let je to tady, říká o Průmyslu 4.0 generální ředitel Siemens ČR Eduard Palíšek.

Ve kterém oboru má Česko podle vás potenciál stát se inovativním lídrem?
Lídrovství se často váže na osobnosti. Když jsme měli profesora Holého, byli jsme lídři ve vývoji antivirotik. Totéž jsme pozorovali v minulých letech i v oboru počítačových antivirových programů, kde díky výjimečným osobnostem svých zakladatelů vznikly společnosti, jež se ze start-upů dokázaly dostat až na světovou špičku. Podle mého názoru není potřeba se omezovat pouze na jednotlivé oblasti. Je důležité využít to, co doma máme, tedy dobrou průmyslovou základnu. České průmyslové podniky měly vždy dobrou reputaci, ale pokud chtějí být konkurenceschopné i nadále, musí si uvědomit, že jejich budoucnost už není pouze v kvalitním provedení strojů a jejich dobrém řízení, ale i v digitalizaci a propojení s internetem věcí. Tam se ubírá světový průmysl.

V posledních letech se mnoho firem potýká s nedostatkem kvalifikovaných zaměstnanců. Je to i váš případ?
Siemens v České republice zaměstnává 12 tisíc lidí, z toho 10 procent pracuje v oblasti vývoje a inovací. To je na zdejší poměry velmi vysoké číslo. Ročně nabíráme kolem tří tisíc lidí a na talentech jsme závislí celou svou existencí. Přesto musím říct, že s nabíráním talentů nebyl doposud problém. Je to dané zřejmě i tím, že Siemens dlouhodobě patří mezi tři nejvyhledávanější zaměstnavatele v oboru strojírenství a engineeringu. Hodně pro to děláme. V rámci našich inovačních center, z nichž řada působí globálně, máme programy, které umožňují našim lidem rozvíjet se a zapojovat se do unikátních vývojových projektů. Zároveň mladé talenty podchycujeme na vysokých školách, kde investujeme do pedagogů i konkrétních výzkumných projektů. A děláme to oficiálně.

Je pravda, že v tomto ohledu se chováte jinak, než je tu zvykem. Na rozdíl od některých firem jde vaše podpora napřímo a programy jsou transparentní. Také nemáte problém o tom mluvit. Proč to u nás není standardem?Nevím, to se musíte zeptat ostatních. Možná se obávají, že by za nimi všichni chodili pro peníze. Je jednoduché uzavřít dohodu přímo s vybraným profesorem, ale náš názor je, že takové praktiky křiví společnost, tak to neděláme. My si myslíme, že firmy mají být zcela veřejně a transparentně ve vztahu s univerzitami. Že propojení byznysu s vysokými školami je ku prospěchu obou stran. Princip přímé podpory profesorských míst firmami nebo nadacemi formou tzv. endowed chairs je v západní Evropě a především v USA zcela běžný.

Jakou sumu investujete do podpory zdejších vysokých škol?Asi čtyři miliony korun ročně. Ty směřují do čtyř technicky orientovaných škol, kde podporujeme devět pedagogů. Celkem už jsme vyplatili osm milionů korun.

Jste v těsném kontaktu s profesory i se studenty. Jak se podle vás liší mladá generace, která vyrostla s digitálními technologiemi, od té vaší?
Je otázkou, nakolik jistota toho, že si kdykoliv cokoliv mohu vygooglovat, vede k určité povrchnosti, nakolik to brání v pochopení principů, omezuje paměťové schopnosti… Dnes je asi ještě příliš brzy to nějak hodnotit. Jsem v každém případě optimista v tom, že i mezi touto generací jsou lidé, kteří se chtějí dostat do hloubky a nestačí jim jen klouzat po povrchu. Pokud by to tak nebylo, kdo by vymýšlel nové aplikace, zlepšení?

Jak z vašeho pohledu české vysoké školy připravují studenty pro praxi?
Na vysokých školách by se určitě dala spousta věcí zlepšit. Za zásadní ale považuji narovnání našeho základního školství. Víte, já jsem obrovským odpůrcem alternativních metod ve vzdělávání. Podle mě jsou jen náhražkou tam, kde chybí fortel – znalost. Jiřího Menzela se kdysi ptali, co si myslí o alternativním filmu. Jeho odpověď byla, že má za to, že všichni dělají alternativu, protože neznají základy filmového řemesla. Můj názor, co se týče alternativních vzdělávacích metod například v matematice, je obdobný. Navíc začínáme bohužel sklízet plody toho, že jsme do školy pustili rodiče, kteří do ní zasahují. Mají za to, že vzdělání je služba pro ně a že všemu rozumí. To je scestná představa. K učitelům se dnes rodiče chovají poměrně neuctivě. Obávám se, že tohle se nám vrátí. A těmi, kdo to odnesou, budou bohužel děti. nabrali 14 vysoce kvalifikovaných specialistů devíti národností.

Dnešní generace absolventů často hledá uplatnění mimo rámec korporací. Chtějí větší míru svobody, work-life balance, a proto mnohdy dávají přednost startupovým firmám. Jak se vám, coby klasické korporaci, daří zachovat si atraktivitu?
Jsem přesvědčen, že naší výhodou je systematické zaměření. Tak široký záběr a možnosti růst prostě u start-upů nenajdete a nenajdete je ani u mnoha velkých firem. My se profilujeme ve třech velkých oblastech – průmyslu, infrastruktuře a energetice. A v rámci nich jsme soběstační, protože umíme jak software, tak i špičkový hardware. Od návrhu přes konstrukci, simulaci v podobě digitálního dvojčete až po odladění výroby a promítnutí zpětné vazby zpět do výroby. To je ve světě, kde se většina byznysů na něco specializuje, unikátní. My dokážeme doslova zhmotnit myšlenku. Nejprve v digitálním prostředí, pak ve fyzickém provedení.

V Praze ve Stodůlkách jste za 27 milionů korun vybudovali a před několika měsíci otevřeli nové centrum s globální kompetencí. Je součástí sedmimiliardového balíku investic, který chce vaše firma do roku 2027 v tuzemsku proinvestovat. Jak složité bylo nové centrum prosadit?
V Česku je to naše již osmé kompetenční centrum, navíc tu máme 14 vývojových center a oddělení. Prosadit další pro Prahu zabralo řadu měsíců – protože i v rámci Siemensu je vždy boj o to, kde další vznikne. Jednou z hlavních obav bylo, zda dokážeme získat dostatek špičkových odborníků. Tyto obavy se nepotvrdily. Hned při rozjezdu jsme do něj nabrali 14 vysoce kvalifikovaných specialistů devíti národností.

K čemu všemu má centrum sloužit?
Kompetenční centra patří mezi aktivity s nejvyšší přidanou hodnotou a zaměřují se mimo jiné na rychle rostoucí oblasti umělé inteligence, tzv. edge computing a machine learning. Vyvíjejí se tu nové technologie, které umí podstatně zkrátit vývoj a inovace výrobních strojů, umí vyladit detaily či chyby, dosáhnout optimální účinnosti. V rámci centra může klient zcela virtualizovat výrobní proces, pomocí virtuálního dvojčete vytvořit digitální kopii reálného produktu, ještě než přijde do výroby, testovat jeho fyzikální vlastnosti, a dokonce začít vyvíjet případné nové verze a optimalizovat tak celý výrobní proces. Tohle už je realita, třeba Maserati takto postavilo nový výrobní závod v Indii.

Siemens je jednou z firem, které jsou v Česku apoštoly konceptu Průmyslu 4.0. Podnikatelům už několik let vysvětlujete jeho principy a výhody. Dosavadní průmyslové revoluce ovšem byly charakterizované obrovským nárůstem produkce či zlevněním výroby. To u nás ani v Německu tak úplně nevidíme. Je skutečně namístě mluvit o revoluci?
Zatím jsme ještě na začátku. Jde ale o nezvratný vývoj, se kterým – slovy klasika – můžeme nesouhlasit, může se nám to nelíbit, ale to je zhruba tak všechno, co s tím můžeme dělat. Průmysl 4.0 je vyvolaný globálními megatrendy. Pokud na to nepřistoupíme, všichni nás předběhnou. Musíme si uvědomit, že jsme žáby v zahřívající se vodě. Zatím je nám příjemně teploučko, jenže za chvíli to může začít pěkně pálit. V Česku generují 60 procent HDP velké průmyslové podniky, které jsou navázané na Německo a další země. Pokud tyto podniky nebudou schopné se na nový systém adaptovat, všichni se obrátí jinam. Není v tom ovšem potřeba vidět hrozbu, je to také naše obrovská příležitost.

Podobně jste mluvil už před čtyřmi lety. Tehdy jste také tvrdil, že realita Průmyslu 4.0 nás čeká v horizontu 10 let. Vidíte to dnes stejně?
Ta lhůta se pořád zkracuje. Myslím, že do čtyř pěti let je to tady.

Jak jsou na to podle vás firmy v tuzemsku připraveny?
Co se týče velkých výrobních firem, myslím, že se to vyvíjí dobrým směrem. Co mě ale nemile překvapilo, byl nedávný průzkum mezi studenty technických oborů, kdy se zjistilo, že 79 procent z nich vůbec nezná pojem Průmysl 4.0. To je podle mě katastrofální. Průmysl 4.0 přece není pouze fenomén výrobních firem, bude mít ohromné dopady také na ekonomiku a celý společenský systém.

Jak z tohoto pohledu hodnotíte kroky vlády?
Současná vláda inovacím a digitalizaci přikládá význam a prezentuje je jako svoje priority. A činí konkrétní kroky, máme tu digitálního zmocněnce, vznikla inovační strategie České republiky „The Czech Republic: Country For The Future“. To jsou velmi dobré zprávy. Teď jde o to, přetavit je v investiční strategie a konkrétní investiční pobídky. Jestli si chceme zachovat konkurenceschopnost, budeme muset také hodně pohnout s digitalizací státní správy. Tady vidím rezervy. Podívejte se do Finska či Estonska, jak tam digitalizovaná správa funguje a jak daleko jsme zatím s digitalizací my.

Velkým tématem v Česku se poslední léta stává takzvaný odliv mozků. Jak vážnou hrozbu podle vás představuje?
Zastávám názor, že bychom se vůbec neměli bránit migraci kvalifikované pracovní síly. V nově otevřeném kompetenčním centru například zaměstnáváme vysoce kvalifikovaného inženýra z Venezuely, který by doma pravděpodobně nenašel adekvátní pracovní příležitost, u nás ano a rád se kvůli ní do Česka přestěhoval. Češi stále ještě nemají dostatek mezinárodních zkušeností, což může někdy budit dojem, že nejsou dost otevření. Podle mě je důležité, aby absolventi měli možnost rozšířit si obzory mimo rámec Česka a se zahraniční zkušeností se vrátili zpět. A pokud tam zůstanou? Nevadí, jiní zase přijdou k nám. Osobně je mi úplně jedno, jestli z Východu nebo odjinud.