6a01b7c82cd82f970b0240a47b25e7200c

Analýza Veroniky Šípošové z PwC Legal pro Info.cz: Přišli jste o kryptoměny? Škodu vám nemusí nikdo nahradit, právo bývá krátké

Právo | PwC Česká republika

ANALÝZA VERONIKY ŠÍPOŠOVÉ | Kryptoměny byly dlouhou dobu na okraji pozornosti většiny populace a obchodováním, či dokonce placením, s nimi se zabývalo pouze pár nadšenců. Tento stav se v posledních letech razantně změnil a nyní se těší popularitě u stále většího počtu osob. Nelze vyloučit, že v budoucnu bude možné platit řadou vybraných krypto
měn stejně jednoduše jako nyní „klasickými“ penězi, tzv. fio měnami. Avšak zmizí-li peněženka z kabátu, nebo peníze z bankovního účtu, jejich majitel ví, co dělat. Bude tomu tak i v případě, že se mu to samé stane s kryptoměnami? Otázka odpovědnosti v oblasti digitálních měn je pro právo totiž stále ještě tak trochu novinkou.

GettyImages-910704282

Svět kryptoměn je specifický svým globálním charakterem, deregulací a fungováním de facto nezávisle na státu a jeho institucích. Vlastníci mohou mít kryptoměny uloženy ve svých peněženkách, nad kterými mají často dohled kromě nich i poskytovatelé těchto peněženek. Ti jsou nezřídka rovněž provozovateli burz, na kterých se s kryptoměnami obchoduje. Mezi všemi těmito osobami pak obecně vznikají právní vztahy. Jak se v jejich „shluku“ vypořádat s odpovědnostními otázkami? O vybraných aspektech dané problematiky pojednává tento článek.

Člověk, kterému byla způsobena škoda spojená s kryptoměnami, ať už jejich odcizením, ve spojení s krachem burzy, nebo jiným způsobem, musí vyřešit dvě zásadní otázky, než se vůbec může zabývat nápravou vzniklé situace. První otázkou je, jaké právo o takovéto situaci pojednává? Obchod s kryptoměnami nebo tokeny se v podstatě v celém rozsahu odehrává virtuálně a napříč průsekem veřejného a soukromého práva. Při zjišťování právního řádu se bude třeba řídit výběrem práva samotných účastníků smluvního vztahu, nebo relevantními kolizními normami mezinárodního práva soukromého. Podle takto zjištěného právního řádu bude pak třeba posoudit definici kryptoměn, typy možných odpovědnostních vztahů, a v neposlední řadě také možnosti náhrady škody.

Zákon č. 253/2008 Sb. („AML zákon“) řadí ve svém § 2 odst. 1 písm. l) pod virtuální měny i kryptoměnu, a tudíž obchod s kryptoměnami spadá pod úpravu zákona. Česká národní banka však dlouhodobě odmítá defici kryptoměny jakožto měny. Mimo jiné i tím, že de facto odmítá jurisdikci nad obchodováním s kryptoměnami (například dle ČNB pro nákup či prodej kryptoměn není potřebné oprávnění ČNB). Dle slov bývalého viceguvernéra ČNB, Mojmíra Hampla, pro Lupa.cz může být postoj ČNB definován jako „nepomáhat, nechránit, neškodit, nevodit za ruku.“ Tomu, že kryptoměny nejsou peníze, podle Hampla svědčí i fakt, že nemají schopnost přiměřeně udržovat stabilní kupní sílu.

Definování právního řádu a charakteru kryptoměn dokáže pak odkrýt možnosti, které mohou být využity k limitování negativních dopadů spojených s jejich případnou ztrátou. Stále je však potřeba mít na paměti, že se jedná o dosud neregulovanou oblast ve většině zemí. Složitost odpovědnosti v oblasti kryptoměn lze ilustrovat např. na italském případě, který se týká tamní kryptoburzy BitGrail. Ta se stala terčem kybernetického útoku, v jehož důsledku bylo ukradeno 17 miliónů kryptomincí „NANO“. Hodnota těchto mincí byla v okamžiku zjištění ztráty vyčíslena na 120 milionů EUR (Rozsudek soudního dvora ve Florencii ze dne 21. 1. 2019, sp. zn. 17/2019). V tomto odpovědnostním vztahu vystupuje vícero subjektů – dotčení vlastnící ukradených mincí, ten, kdo krádež spáchal, burza BitGrail a výrobce – vývojář mincí NANO. Z pohledu poškozených vlastníků, kterým vznikla značná újma, je důležité v první řadě zjistit, kdo je za tuto ztrátu odpovědný ve vztahu právě k nim.

Může být odpovědný vývojář?

Odpověď na tuto otázku záleží na konkrétních okolnostech situace, ve většině případů však autor kódu tvořícího kryptoměnu odpovědný nebude. Autoři softwaru „produkujícího“ kryptoměnu poskytují kód v zásadě vždy pod otevřenou licencí, která umožňuje komukoli kód používat a upravovat ho, bez nutnosti povolení od původních autorů. Tato licenční ujednání zpravidla obsahují limitaci odpovědnosti za jakékoliv závazky, způsobenou újmu, či jinou odpovědnost související s daným softwarem, nebo jeho použitím.

Neznamená to však, že autor kryptoměny nebude odpovědný nikdy. V minulosti byla odhalena řada případů, ve kterých vývojáři kryptomincí umožnili, aby mince byly utraceny dvakrát. Dvojité výdaje jsou formou podvodu, při kterém se stejné mince používají pro více transakcí.

Odpovědnost burzy?

Mezi burzou a účastníky, kteří na ní obchodují, vzniká smluvní vztah. Český občanský zákoník pracuje s institutem smluvní odpovědnosti, dle něhož má ta strana smlouvy, která smlouvu poruší, povinnost nahradit vzniklou škodu (§ 2913 odst. 1). Této povinnosti se zbaví, prokáže-li, že jí ve splnění smluvní povinnosti bránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka (§ 2913 odst. 2). Burzy a jiní poskytovatelé peněženek a kryptosměnáren často stanovují, že neodpovídají za vzniklou škodu v případě nepředvídatelných okolností – mezi ně řadí často i krádež.

Institut vyloučení nebo omezení povinnosti k náhradě újmy je důležitou součástí smluvního práva. Zde je třeba rozlišovat mezi tzv. exkulpací a liberací. Exkulpace se pojmově pojí se subjektivní odpovědností, tj. odpovědností za zavinění. Exkulpace je vyvinění z takové odpovědnosti. Liberace souvisí se zbavením se objektivní odpovědnosti.

Tento institut však není v českém právním prostředí neomezený. Například se nepřihlíží k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje povinnost k náhradě újmy způsobené člověku na jeho přirozených právech. Nepřihlíží se ani k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje právo slabší strany na náhradu jakékoli újmy (§ 2898 občanského zákoníku). Prokáže-li se, že mezi škodou a jednáním majitele/provozovatele burzy je příčinná souvislost, odpovědnost za takto spáchanou škodu by provozovatelé burzy nesli. Různé snahy provozovatelů burzy o zbavení se smluvní odpovědnosti obsažené v obchodních podmínkách burz často mají spíše psychologický efekt na zákazníka, než ten právní.

Vrátíme-li se k případu burzy BitGrail, italský soud vyřešil otázku odpovědnosti zcela jednoznačně. Z vyšetřování vyplynulo, že majitel burzy Francesco Firano v tomto případě neohlásil krádež kryptoměn okamžitě poté, co k ní došlo, ale až o měsíc déle, a to ze strachu z reakce veřejnosti. Tím způsobil, že následná škoda byla ještě vyšší.

Vyšetřování poukázalo na to, že burza neprovedla žádné dostatečné záruky k zajištění tzv. idempotence výběrů kryptoměny, tj. nedokázala zaručit to, že každá individuální operace s NANO kryptoměnou mohla být provedena pouze jednou. Majitel kryptoměny o této chybě věděl, ale podle názoru soudu neučinil dostatečné kroky k nápravě a prevenci dalších ztrát. Soud nařídil bankrot Bitgrailu i Firana, a Firanovi nařídil povinnost odškodnit zákazníky burzy v co nejvyšší možné míře. (V případě, že by majitel udělal všechno tak, jak měl, otázka vrácení peněz by stála na tom, jestli se obchodování na burze z pohledu italského práva dá podřadit pod tzv. pravidelné nebo nepravidelné vklady. Dle tohoto pojmového rozlišení se pak mění postavení i povinnosti majitele burzy.)

Je zřejmé, že určité využití kryptoměn bude ne vždy možné podřadit pod stávající předpisy nebo pojmy smluvního práva. Často bývá také opomenuta diskuse týkající se transparentnosti praktik kryptoburz. Jejich zákazníci se často se ztrátou svých peněz – těch krypto i těch reálných – jenom tiše smíří. Složité právní a regulační otázky ukazují, jak je pro investory důležité, aby pochopili navrhované podmínky, než do kryptoměn investují značné částky svých peněz.

Autorka působí v advokátní kanceláři PwC Legal.