« září 2019 | Main | listopad 2019 »

18 posts from říjen 2019

31/10/2019

Ve vnímání videoher máme obrovský společenský deficit, říká Ondřej Koch

Ondřej Koch pracuje jako senior konzultant v týmu Cyber & Privacy a současně je i členem Teacher’s Clubu – komunity asi šedesátky akademicky aktivních zaměstnanců PwC, kteří si vyměňují zkušenosti s kombinací práce v soukromém sektoru a přednášení na univerzitách. Předmět, který Ondřej pomáhá učit, má k tématu kybernetické bezpečnosti velmi daleko a zároveň blízko – řeč je o počítačových hrách.

Unnamed (2)

Ondřeji, jak ses dostal k přednášení o videohrách a na které škole toto téma prošlo?

Popravdě to bylo díky mojí dříve přítelkyni, dnes už manželce, která studuje na Podnikohospodářské fakultě VŠE doktorát. Konkrétně na katedře Arts managementu, která studenty připravuje na pozice ve vedení například galerií, muzeí či divadel. Předmět, který spolu s kolegou vyučuje, se jmenuje Ekonomika kultury a kreativní průmysly, a spočívá v tom, že jednotlivé umělecké obory uvádí do manažerského a ekonomického kontextu. A protože videohry jsou největším kulturním exportem České republiky – a jen málokdo to ví – tak se část kurzu věnuje i videohrám. Studenti z toho bývají překvapení, ale myslím, že je pro ně takové osvěžení zajímavé.

Jak by ses mi tedy představil, kdybych byla studentem na cvičení o videohrách? Jsi Ondřej Koch z PwC, Ondřej Koch, který píše o videohrách, nebo Ondřej Koch, manžel vedoucí cvičení?

Všechno dohromady. Vysvětlím hlavně to, že hodně hraju videohry, nějaké hry jsem i pomáhal vytvářet a píšu do herního časopisu. Pak dodávám i tu druhou část, tedy, že pracuji v PwC a hrám se ve výsledku věnuji i tam. Například naše cvičení na krizové situace jsou třeba ne úplně hry, ale přesto jsou hodně hravá, využíváme třeba virtuální realitu.

Proč ale o videohrách chodíš studentům povídat právě ty?

Věřím, že tomu do nějaké míry rozumím, před PwC jsem pracoval v největším vývojářském studiu zaměřeném na videohry v České republice. Spoustu let jsem psal do online herních magazínů a například teď od léta píšu i do tištěného magazínu Level. No, a navíc tedy mám v různých hrách nahrány desetitisíce hodin, takže už jsem leccos viděl a zažil a tak trochu vím, co bude nebo nebude fungovat, dokážu projekt zasadit do kontextu a vím, jak hry vydělávají.

Jaká bývá představa studentů Arts managementu o produkci počítačových her?

Většina z nich se nejdříve tváří, že toho o hrách moc neví, postupně to z nich začne vypadávat. Že někdo hraje na mobilu, někdo v prohlížeči a někdo kdysi dávno hrál Super Maria u kamaráda. Téměř každý z nich k videohrám nějaký vztah má. Na těch cvičeních samozřejmě nevytvoříme videohru, ale business plán.

Můžeš jít trochu dopodrobna?

Zadaný úkol spočívá v tom, že nejprve ukážeme několik typů videoher z českého prostředí. Jde třeba o Kingdom Come: Deliverance, Euro Truck Simulator 2, Samorost 3 nebo slovenskou mobilní hru Chameleon Run, která vyhrála Apple Design Award. Tyto hry jim představíme a úkolem studentů je vytvořit konkrétní business plán na podobnou hru tvořenou v jejich fiktivním studiu. Někdo tedy produkuje obrovské středověké RPGéčko, jiní malovanou point and click adventuru. Úkolem je přemýšlet o tom, kdo hru bude vyvíjet, jaké profese, jak dlouho, kolik potřebují na vývoj peněz, kde a za kolik hru budou prodávat, kde ji budou propagovat a podobně. Je strašná zábava to učit, chodit mezi studenty, dávat jim nějaké vstupy a zpětnou vazbu. Občas slyším věci, které mě opravdu hrozně pobaví.

Například?

Pokaždé se stane, že aspoň jedna skupina do projektu napíše, že potřebuje třeba pět vývojářů. A já na to koukám a vysvětluji, že v kontextu toho, že vyvíjí hru, jsou vlastně všichni ve studiu vývojáři. Nakonec dojdeme k tomu, že potřebují programátora. To je na hrách hrozně zajímavé, potřebují producenta, game designera, programátora, 2D grafika, 3D grafika, člověka, který složí hudbu, člověka, který ji zmixuje. Jakmile uděláte rozpad těch profesí, zjistíte, že ta práce potřebuje asi všechny kreativní lidi, kteří existují.

Jak by se o tom ale měli bez vašeho cvičení dozvědět? Pokud tedy daný student není opravdu nadšenec…

Ve vnímání videoher máme obrovský společenský deficit, a to je škoda. Kromě toho, že jsou zajímavé a zábavné, totiž jde o ekonomicky patrně nejzajímavější kulturní obor u nás, jak už jsem říkal. Jde o odvětví, které má jen v naší zemi obraty v řádech miliard až skoro desítek miliard korun ročně. A to celé se přitom odehrává za naprostého nezájmu státního aparátu.

Jsou tam ale hodně velké extrémy úspěšnosti podniku… Ta štěstěna, zda se hře zadaří, je hodně vrtkavá. Jaká je šance na získání investora?

Před dvaceti lety fungoval herní průmysl stejně, jako ten filmový, jen jsi s projektem nešel na fond, ale před velké vydavatelské studio a odprezentoval jsi jim svůj nápad. Vydavatel ti buďto dal balík peněz, nebo řekl ne, tohle dělat nebudeme. Dnes můžeš získat finance na Kickstarteru, od nějakého angel investora a podobně. Díky digitální distribuci si můžeš vydat hru i sám. Na druhé straně se ale občas stane, že studenti, kteří business plán dělají, dojdou v první verzi k tomu, že když hru prodávají za tisíc korun, tak při prodeji tisíce kusů mají milion. My samozřejmě trpělivě vysvětlujeme, že 30 % dají distributorovi, pokud nějakého budou mít, 21 % tvoří DPH, takže jsou najednou na půlce. A to se bavíme jen o příjmech, ne o nějakém zisku. Velmi rychle se spolu dostaneme na realistická čísla, studentům to jde. 

0159 (1)

Když to ale obrátím, co bych podle tebe měla udělat v případě, že bych se chtěla začít věnovat projektovému managementu počítačových her a chtěla bych jít pracovat například do Blizzardu?

Nevím, jestli je Blizzard zrovna teď ta nejlepší volba. V každém případě je to tak, že deset let zpátky byla ta situace z pohledu vzdělání vlastně neřešitelná. Musela jsi vystudovat nějaký generický IT obor, mít o to obrovský zájem, snažit se hodně studovat sama a nejspíš bys za sebou musela mít i nějaký obrovský IT projekt. Velká část videoher má obrovské manažerské problémy a dřív to bylo ještě mnohem častější. Dodávají se po termínu, v takzvaném crunchi, což obnáší i to, že před vydáním hry tým pracuje i 20 hodin denně. Důvodem je špatné plánování, a to proto, že většina lidí, kteří vývojářská studia vedou, jsou bývalí programátoři. Obrovský respekt k nim, ale nejsou to manažeři. Dnes už máš i v České republice obory na to, abys mohla dělat producentku v herním studiu. V Čechách jsou, pokud se nemýlím, dvě vysoké školy, které toto zaměření nabízejí.

Jakou dostáváš od studentů zpětnou vazbu?

Co mi třeba udělá obrovskou radost, tak aspoň jednou do roka se nám stává, že po tom cvičení někdo přijde a reálně se ptá, co má udělat pro to, aby získal práci ve videoherním průmyslu. Jsou to třeba i lidi, kteří o podobné kariéře až do té přednášky ani vůbec neuvažovali.

Jaká bývá tvoje odpověď?

Že existuje obrovská spousta možností. Ať se podívá na vypsané pozice u videoherních studií, protože spousta z nich je extrémně juniorní, ta studia totiž samozřejmě ví o tom, že je lidí s potřebným zaměřením velký nedostatek a musí si je vychovat sami. Vysokoškolské obory, o kterých jsme mluvili, totiž teprve dobíhají a první absolventi z nich teprve vycházejí nebo vycházet budou. Český videoherní průmysl přitom podle mě potřebuje desítky až stovky lidí ihned.

Když jsem se dívala na to, co děláš, tak mi přišlo, že v crunchi musíš pracovat i ty. Jak stíháš pracovat v PwC, hrát, psát, přednášet a mít nějaký osobní život?

První část obnáší to, že v PwC mám flexibilní úvazek – mám to nastavené tak, že musím odpracovat alespoň polovinu běžného úvazku. To pak už odpovídá na velkou část zbytku té otázky.

Na začátku jsem se ptala na to, jak ses dostal k videohrám, teď mám chuť to obrátit. Jak ses dostal do PwC?

Studoval jsem obor informační management na ekonomce. Tam jsou přitom tři magisterské obory – informační systémy a technologie, to je obor, který se týká vývoje softwaru a podobných věcí, a to já jsem nikdy dělat nechtěl. Druhé jsou znalostní technologie, tedy databáze, Data mining a podobně – a na to nejsem dost chytrej. No a třetím oborem je informační management, kam spadají ty měkké obory – tedy papírová bezpečnost, audity, řízení projektů a je to taková IT manažerština. Když se mi blížil konec studia, tak jsem začal hledat práci a zpětně musím říct, že inzerát od PwC byl napsaný vážně skvěle. Já si tehdy našel inzeráty z celé Velké čtyřky na úplně tu stejnou pozici a inzerát PwC byl jediný, kde nehledali Supermana, který umí úplně všechno. Zajímali se spíše o můj background, soft skills, povědomí a slibovali, že zbytek mě naučí.

O své práci pro PwC přitom tvrdíš, že je hravá. Jak je to vůbec možné, ve srovnání s psaním o videohrách?

Dnes například využíváme simulovanou realitu. Je to tedy úplně jiná dimenze a podle mě jde o budoucnost toho, jak krizová cvičení budou vypadat. Byli jsme třeba schopni cvičit únik informací v průběhu fyzického útoku na velkou českou banku. To vše ve virtuální realitě, takže manažeři dané banky si opravdu mohli zažít, jak by takový útok vypadal přímo u nich v budově za běžného provozu, včetně výbuchu dýmovnice, toho, jak reagují lidé v jejich okolí, kteří logicky začínají panikařit, dusit se, utíkají ven, to všechno jsme dnes schopni nasimulovat. Možnost věci zažít – to je obrovská deviza her. Film ti dává možnost něco vidět, knížky jsou úžasné v tom, že ti dávají možnost si je představovat, ale jen videohry ti umožňují si příběh skutečně prožít.

 

30/10/2019

Nejčastěji nemocní jsou zaměstnanci v automotive, pokud chcete být zdraví, pracujte v menší high-tech firmě

Průměrně třináct dní v roce stráví pracovníci segmentu automotive na nemocenské dovolené, i přesto je ale potkáte v zaměstnání častěji než pracovníky v pojišťovnictví. Ti sice tak často nemocní nejsou, vyčnívají ale celkovým počtem absencí v práci, v loňském roce  doma průměrně strávili 17,9 dne. Vyplývá to z průzkumu poradenské společnosti PwC, která vyhodnotila průměrnou nemocnost a absenci pracovníků na českém trhu.

IStock-1154837981

Pracovní pozice, segment trhu i velikost firmy, to vše ovlivňuje počet absencí i nemocnost zaměstnanců. Společnost PwC porovnala míru absence a nemocnosti firem na českém trhu za uplynulý finanční rok.

Nejpropastnější rozdíl přitom stále panuje mezi manuálními pracovníky a managementem. Zatímco průměrná míra absence u manuálních pracovníků ve stavebnictví dosahuje 8,6 %, u manažerů v high-tech a chemickém průmyslu je téměř jedenáctkrát nižší - dosahuje pouhých 0,8 %. Celková míra absence je pak u manuálních pracovníků 7,2 %, u managementu 1,9 %. Ve srovnání s výsledky z roku 2017 přitom došlo k poklesu nemocnosti i celkového počtu absencí u většiny sledovaných firem. Analytici ale už nyní upozorňují na růst nemocnosti, který odstartoval v letošním červenci po opětovném zrušení karenční doby.

Náklad firmy dosahuje až dvojnásobku mzdy chybějícího zaměstnance

„Náklady na absenci zaměstnance dosahují až dvojnásobku nákladů jeho odměny. V prvních čtrnácti dnech nemoci zaměstnanci platíte náhradu mzdy, zároveň se musíte vypořádat s potenciálně sníženou produktivitou na jeho pracovišti a v mnoha případech je třeba zajistit náhradu takového zaměstnance po dobu jeho absence, což jsou další náklady navíc. Proto se především výrobní společnosti začínají zabývat absencemi a nemocností systematičtěji. Pomáháme jim i s predikcí, na základě které jsme schopni určit, které skupiny zaměstnanců budou nemocné v jednotlivých dnech a firmy tak mohou už dopředu řešit jejich náhrady, například prostřednictvím najmutí většího množství agenturních pracovníků,“ vysvětluje Martin Hůrka, expert týmu People & Organisation společnosti PwC.

Nejčastěji onemocní zaměstnanci v automotive a u výrobních linek

Často nemocní manuální pracovníci ve stavebnictví tak letos přeskočili své kolegy ze sektoru automotive, kteří se na první příčce umístili v loňském roce. I přesto si jedno prvenství automobilový sektor udržel, a to v nejvyšším počtu strávených nemocí v přepočtu na jednoho zaměstnance. Zaměstnanci byli v průměrů nemocní 13,6 dne, což je o tři dny déle než v roce 2016.

Podle Martina Hůrky je hlavním důvodem náročnost práce v automobilovém průmyslu i stavebnictví: „Je nutné si uvědomit, že práce v tomto oboru je opravdu vyčerpávající a často fyzicky i psychicky vyčerpávající. Svůj vliv na nemocnost zaměstnanců může mít i jednotvárnost práce u výrobních linek, proto se většina firem snaží čas od času měnit pracovní náplň zaměstnanců výroby. Lidé pracující na nižších pozicích mají často i nižší chuť do práce jít a naopak vyšší tendenci „hodit se marod“. V nemocnosti se pak projevují i nejrůznější sezónní vlivy, které se mohou zdát banální, ale pro některé zaměstnavatele jsou ohrožující. Hezký příklad může být třeba start zahrádkářské sezóny, během které zaměstnanci raději tráví pracovní dobu na zahrádkách než v zaměstnání.“

Na velikosti záleží, vyšší nemocnost je znakem nižší motivace a odpovědnosti

Téměř šestidenní rozdíl v počtu absencí lze sledovat i na základě velikosti firmy. Ve firmách nad 600 zaměstnanců pracovníci absentují v průměru 14,2 dne v roce. V malých firmách pod 200 zaměstnanců absence dosahuje pouhých 8,4 dne. Jen o něco menší rozdíl pak lze sledovat i v samotné nemocnosti.

„Důvodů, proč lidé ve velkých firmách častěji chybí, může být mnoho. Lidé v menších firmách mají často užší vztah k firmě i jejím představitelům a cítí vyšší zodpovědnost do práce přijít. Jde ale jen o jednu z možností, jak výsledek interpretovat. Dalšími veličinami jsou mnohdy snazší prevence nebo obor podnikání, kdy množství těchto menších společností působí v nevýrobních sektorech, což umožňuje i větší flexibilitu v řešení potenciálních absencí, “ uvedl Martin Hůrka z PwC.


Obory s nejvyšším a nejnižším počtem dní absence na jednoho pracovníka:

Počet dní absencí

 

29/10/2019

Carnegie Hall je snem každého umělce. Tereza Svitáková z týmu GVS míří do New Yorku

Tereza Svitáková v PwC pracuje v týmu Global Visa Solutions  a pomáhá společnostem relokovat jejich budoucí zaměstnance ze zahraničí do České republiky.  Asistují jim se zařízením všech potřebných pobytových a pracovních povolení. Tereza navíc může být i tím, kdo vám pomůže se zařízením všeho potřebného, pokud vyjedete jako zaměstnanec PwC pracovní cestu do zahraničí. Ve volném čase je Tereza úspěšná ještě v jedné aktivitě, kterou by většina z nás mohla považovat za hazardní činnost praktikovatelnou pouze v pozdních hodinách vánočního večírku – zpívá. Zpívá navíc tak úspěšně, že její sbor nyní můžete podpořit v cestě do Carnegie Hall.

Svitáková-citat_1200x628-v2

Terezo, jak dlouho už pracuješ v PwC?

Aktuálně to jsou necelé dva roky, kdy pracuji na plný úvazek. Do PwC jsem ale nastoupila už  v roce 2015 při škole,  dělala asistentku a s cizinci jsem přímo chodila po úřadech a pomáhala s vyřízením  všeho potřebného pro jejich práci v České republice. Tuto pozici jsem dělala tři roky, takže celkem už tu brzy budu pět let.

Jak se dá práce v PwC kombinovat se školou a koníčky?

Teď bez školy už je to jednodušší, ale v době studia stačilo, když jsem pracovala alespoň dva a půl dne v týdnu, takže to šlo i se školou kombinovat dobře. Zkoušky sboru, ve kterém zpívám, máme jen jednou týdně, a navíc mám štěstí i v tom, že se hodně učím sluchem, takže skoro nepoužívám noty, hudbu si pouštím do uší a zpívám si s tím. Nejsem tedy ten typ sboristky, která by večer přišla domů a zpívala na celý dům. Takže i tak to jde docela v pohodě dohromady.

Mohla bys mi sbor, se kterým se chcete do Carnegie Hall dostat, představit?

Sbor se jmenuje Cancioneta Praga a tvoří ho výběrové členky sboru Bambini di Praga a Radost Praha, které už v dětských souborech skončily. Sbor vznikl v roce 2010 a za tu dobu už jsme vystupovaly například v Jihoafrické republice nebo Německu. Zpíváme vše od klasické hudby, přes pásmo lidových písní Letem světem, až po známé filmové písně, třeba z filmu  Sestra v akci.

Jak jsi se ke zpěvu dostala? Mně spíš říkali „raději nezpívej“ jak se to stane, že se někomu povede opak?

Já zpívám už od svých sedmi let a dnes si asi nedokážu představit, že bych přestala. Moje mamka je každopádně vystudovanou operní pěvkyní a když si doma zkoušela árie, tak jsem se ji snažila napodobovat. Rodiče usoudili, že tam nějaké vlohy asi jsou a vzali mě na konkurz do Bambini di Praga, kterým jsem prošla a vzali mě. No a od té doby zpívám.

Foto Cancioneta (1)

Jak náročné je být součástí sboru? Zkoušky jednou týdně nezní ve srovnání se sportovci jako nic hrozného...

V průběhu roku je toho méně, máme tedy zkoušky každý týden a orientačně deset koncertů. V období před Vánoci to ale máme vždy nabité a jen během prosince jich máme dalších cca 12… celkem je to asi 30 koncertů ročně. Něco z toho jsou oficiální koncerty, na které může přijít každý, děláme koncert i jen pro naše známé a podporovatele, a nakonec jsou i firmy a jiné instituce, které si naše vystoupení objednají na večírek nebo jinou událost. Hodně oblíbené jsou naše koncerty na Staroměstském náměstí v kostele svatého Mikuláše, kde je vždy krásná atmosféra.

Byla jsi třeba někdy na karaoke? Jaké to bylo? A to nemyslím jen s ohledem na tebe a tvé vystoupení, ale spíš na další účinkující.

Byla jsem a byly jsme i se sborem. Jasně, potkáte tam lidi, kteří třeba neumí intonovat, ale když je to baví, tak proč ne.

Aktuálně hledáte na Hithitu podporovatele pro váš první koncert v Carnegie Hall, jak se vám to povedlo?

My jsme ani nevyvíjely nějakou zvláštní iniciativu, ale dáváme videa na YouTube a právě tam si nás našla agentura, která hledá sbory z celého světa. Oslovili nás, zda bychom se nechtěli zúčastnit koncertu Music for Women’s Voices v Carnegie Hall a my jsme samozřejmě souhlasily, protože takovou možnost dostanete jen jednou za život a nemusí se už nikdy opakovat. Poslat sbor do New Yorku ale stojí hodně peněz, proto jsme spustili i HitHitovou kampaň. Carnegie Hall je totiž snem asi každého umělce. Už jsme zpívaly v Národním divadle, ve Státní opeře, ale Carnegie Hall je strop. Ty peníze se nám sice nevrátí, ale máme smluvně zaručenou PR kampaň, která by nám měla pomoci, abychom se později dostaly do většího povědomí.

Mezi odměnami jsem čekala cédéčka a vystoupení, ale máte ceny všeho druhu. Co můžu za podporu získat?

Naše cílová částka je 250 tisíc a aktuálně jsme ve třech čtvrtinách. Rozhodly jsme se tedy využít sílu startovače a výměnou za peněžní podporu nabízíme opravdu kde co - od lepší karmy, přes masáže, šály, které háčkuje jedna z našich kolegyň, zkoušku dabingu v České televizi, kde pracuje další, až po soukromý koncert.

Kdy vás případné vystoupení čeká?

Odlétáme 31. března a v New Yorku budeme asi týden. Samotný koncert je sice až 5. dubna, ale předcházejí mu generální zkoušky.

Hithitovou kampaň Cancioneta Praga najdete pod odkazem. 

Foto Cancioneta6 (1)

Vracení nadměrného odpočtu DPH - nově až 45 dnů?

Poslanecká sněmovna bude již brzy projednávat rozsáhlou novelu daňového řádu, známou také pod pracovním názvem MOJE daně.

Novinkou v oblasti DPH je záloha na daňový odpočet. Plátcům DPH vznikne nárok na zálohu na odpočet ve výši, kterou správce daně nehodlá prověřovat. Po ukončení daňové kontroly a stanovení daně se záloha vypořádá. Aby měli správci daně víc času na posouzení, zda a v jakém rozsahu zahájit kontrolní postup, dochází k úpravě některých lhůt. Důsledkem je např. posunutí okamžiku vyměření daně o 15 dnů.

Plátci DPH tak budou muset počítat s tím, že se jim nadměrné odpočty budou vracet o 15 dnů později, než je tomu dnes. Novela přináší rovněž změny v sankcích. Liberační lhůta, v jejímž důsledku dnes vzniká úrok z prodlení při opožděné platbě DPH až od pátého pracovního dne po splatnosti, se ruší. Zároveň se však navrhuje snížení sazby úroku z prodlení. Namísto 14 procentních bodů by se nově mělo k repo sazbě přičítat pouze 8 procentních bodů.

Podmínky pro vyměření pokuty za opožděné podání přiznání k DPH zůstanou zachovány – pokuta za prvních 5 pracovních dnů prodlení nevzniká.

Martin Diviš, Zuzana Hájková
PwC | Daňové a právní služby

Pražská Nemocnice sv. Alžběty se po letech zachránila z insolvence

Provoz jedné z největších pražských léčeben dlouhodobě nemocných, Nemocnice sv. Alžběty, od začátku října převzal Konvent sester alžbětinek v Praze. Pro nemocnici se 106 lůžky, ambulantní péči a 170 zaměstnanci tak fakticky skončilo čtyřleté období insolvence a nejistoty.

Cq5dam.web.1280.1280

Provoz nemocnice a léčebny dlouhodobě nemocných se vrátil po přibližně 70 letech zpět Konventu alžbětinek, který již 300 let nemocniční areál na pražském Albertově také vlastní. Stalo se tak 1. října, když nabyla účinnosti smlouva o koupi, která byla součástí reorganizačního plánu.

“Jsem rád, že po několika letech složitých jednání se podařilo v areálu zachovat nemocniční provoz a bude sloužit účelu, kterému již slouží tři staletí. Chtěli bychom rozvíjet nemocnici tak, aby poskytovala komplexní a konsolidovanou následnou péči o pacienty, a to nejen v oblasti lékařské, ale i psychické, sociální a duchovní,” říká Karel Matyska, jednatel dceřiné společnosti konventu Sv. Alžběta na Slupi, která provoz nemocnice převzala.

Problémy nemocnice se naplno projevily v roce 2015, kdy náhle zemřel její tehdejší majitel Jan Zíval. Zdravotní zařízení v té době dlužilo desítky milionů korun dodavatelům i státu na odvodech a daních. Hlavně kvůli tomu se nemocnice ocitla v insolvenci a v dubnu 2016 Městský soud v Praze rozhodl o úpadku.

S nejlepší nabídkou přišly alžbětinky

S řešením situace pomáhali advokáti PwC Legal v čele s Petrem Kinclem. Jako nejlepší řešení úpadku se ukázala restrukturalizace připravená Kinclem a jeho kolegy ve spolupráci s věřitelským výborem vedeným společností Česká zdravotnická. Reorganizační plán byl schválen letos v červnu. Na jeho základě koupila provoz nemocnice společnost Sv. Alžběta na Slupi, s tím, že z výtěžku prodeje budou zaplaceny dluhy věřitelů. Celková cena, která bude zaplacena během pěti let, se bude pohybovat mezi 45 a 50 miliony korun.

“Díky reorganizaci se podařilo zachovat provoz nemocnice a vyhnout se ukončení její činnosti, které by znamenalo mimo jiné nutnost vystěhovat kolem stovky dlouhodobě nemocných pacientů,” říká associate partner PwC Legal Petr Kincl.

“Také uspokojení věřitelů je díky reorganizaci mnohem vyšší než by bylo v případě konkurzu, neboť nemocnice vlastnila jen minimum majetku,“ podotýká partner advokátní kanceláře k.law Vít Kučera, která v transakci zastupovala nového provozovatele nemocnice.

O převzetí nemocnice se v průběhu insolvenčního řízení ucházelo několik investorů, včetně Světa zdraví ústeckého podnikatele Tomáše Horáčka. Ten ale následně skončil ve vazbě kvůli podezření z manipulování zakázek v jiných pražských nemocnicích a nabídku zrušil.

Už předtím se do hry o nemocnici vložil Konvent sester alžbětinek v Praze, jehož dceřiná společnost Sv. Alžběta na Slupi předložila vyšší nabídku než Svět zdraví a nakonec u věřitelů zvítězila. Areál i samotná společnost provozující nemocnici tak nyní jsou ve stejných rukou.

Tři staletí nemocnice sv. Alžběty

Nemocnice sv. Alžběty Na Slupi byla zřízena v 19. století, jako moderní špitál pro ženy, ve kterém se o pacientky kromě řeholných sester starali i lékaři, což v té době nebývalo zvykem. Areál s klášterem byl dokončen v roce 1735 podle návrhu stavitele Kiliána Ignáce Dienzenhofera a za přispění hraběnky Markéty Valdštejnové.

V roce 1949 byla nemocnice znárodněna a v roce 1957 z ní odešly poslední řádové sestry. Po roce 1989 byl areál nemocnice a kláštera vrácen Konventu alžbětinek a od roku 1993 v něm provozovala zdravotní péči soukromá Nemocnice sv. Alžběty s. r. o.

Dnes má nemocnice v součtu 170 zaměstnanců, 106 lůžek následné lůžkové péče a v ambulantním sektoru zajišťuje zdravotní služby v odbornostech neurologie, plicní, kardiologie, interna, gastroenterologie, rehabilitace, RTG, sonografie a echokardiografie.

Nemocnice a počtem lůžek patří mezi největší nemocnice s následnou lůžkovou péčí v Praze a hraje tak významnou roli v systému pražského zdravotnictví.

22/10/2019

Zájem o Private Equity mě do PwC přivedl už v druháku, říká Jakub Hlinka z týmu provozního poradenství

Jakub Hlinka je součástí týmu provozního poradenství PwC téměř tři roky a v tuto chvíli kombinuje práci se studiem posledního ročníku vysoké školy. Za nejzajímavější projekt, na kterém se zatím podílel, považuje transformaci hnědouhelného dolu a s ním související tepelné elektrárny, u kterého se podílel na přeměně nákupní funkce. Kdy jindy dostanete příležitost se toulat po uhelné elektrárně… Hlinka-citat_1200x628

Jakube, jak ses vlastně dostal ke consultingu v PwC? 

V podstatě jsem se už od prváku na škole zajímal o private equity, přičemž já ten proces vnímám tak, že se skládá ze tří fází. V té první analyzujete společnosti, o jejichž koupi uvažujete a dle výsledků analýz rozšiřujete své portfolio, v té druhé se firmu snažíte nějakým způsobem provozně optimalizovat a zlepšit ji natolik, abyste ji na konci mohli výhodně exitovat, nebo si ji nechali ve svém portfoliu s předpokladem, že vám bude vydělávat. Takže jsem si řekl, že provozní poradenství v PwC je tím místem, kde bych se mohl naučit tu prostření část a hned od první chvíle mě to chytlo. 

Private equity není úplně běžný koníček studenta prvního ročníku. Přeci jen vyžaduje velkou znalost prostředí a velké investice. Co tě na oboru lákalo? 

Byl jsem zvyklý od svých mladších let pracovat po různých brigádách, a tak jsem si hned po nástupu do prváku našel práci. Nejprve jsem si zkusil HR pozici, později jsem tři čtvrtě roku pracoval pro americkou ambasádu, a tak nějak jsem se postupně dostával do prostředí byznysu.  Začalo mě zajímat, jak se na trhu kupují společnosti a poté výhodně prodávají, rád jsem si o tomto tématu četl, a nakonec jsem si řekl, že právě tohle je něco, co by mě zajímalo. Consulting byl na cestě k tomuto světu jasná volba. 

Takže ses do PwC přihlásil ještě v průběhu bakalářského studia? 

Ano, nastupoval jsem v druháku na vysoké škole, což je v PwC trochu nadprůměr, na druhé straně ale nejsem výjimka. Bakaláře jsem studoval na Metropolitní univerzitě a v tuto chvíli jsem v posledním ročníku inženýrského studia ČVUT, kde studuji řízení inovací s vedlejší specializací na řízení výroby. 

Vzpomeneš si po těch skoro třech letech v PwC na to, jak probíhalo výběrové řízení? 

Původně jsem se hlásil do týmu Mergers & Acquisitions, to je ale opravdu tým, do kterého se hlásí studenti čtvrťáku nebo páťáku. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem byl teprve druhák, v každém případě to nevyšlo. Kolegyně z HR, která se mnou ale pohovor vedla, mi řekla, že se jí i přesto líbí můj profil a zeptala se, zda bych nechtěl zkusit otevřenou pozici právě v provozním poradenství. Oba týmy zapadaly do konceptu, který jsem měl už v hlavě, tak jsem si řekl, proč to nezkusit. 

Jak náročné bylo samotné výběrko? 

Nebylo to zadarmo, nebudu lhát. Prošel jsem úvodními psanými testy a pak už následovalo assessment centrum (AC), které vedli moji současní kolegové, což je hodně neobvyklé, protože většinou se potkáváte spíše s lidmi z HR. Asi po hodině jsem ale věděl, že toto je něco, co chci jednou dělat. Už jen ten spirit, který z těch kluků vyzařoval a to, jak se chovali, byly faktory, které umocnily pocit, že tohle je firma, ve které chci zůstat. Součástí ACčka byla i reálná case study. Odcházel jsem tedy s pocitem, že vím, co po mně klienti a kolegové v týmu budou chtít. 

Takže žádná psychologická cvičení a otázky typu „Kde se vidíš za pět let“ neproběhly? 

To zase ano, ono je to ale potřeba. Hned první úkol spočíval v tom, že jsme se rozdělili do týmů a čekala nás argumentační soutěž, ve které jsem navíc musel obhajovat názor, která mi osobně úplně neseděl. 

S čím tedy počítat při posílání životopisu do Provozního poradenství?

Prvním krokem výběrového řízení jsou on-line testy z angličtiny a numeriky, poté následují psané testy ze stejných témat a navíc test z pozornosti. Poté následuje již zmíněné AC, kde se není čeho bát, i když lehce nervózní je asi každý. V podstatě je to o tom, že je tam parta lidí, která přišla kvůli těm kandidátům. Není to ale test, nikdo vás nechce nachytat, spíš to vidím jako jedinečnou možnost se prodat a ukázat, že jste ten pravý. 

Jak bys zatím zhodnotil ty tři roky v PwC, které máš za sebou? Co ti přinesly? 

V době, kdy jsem do PwC přišel, jsem sice měl již nějaké pracovní zkušenosti za sebou, ale PwC je pro mě skutečně první reálnou prací. Myslím, že jsem se tu vážně naučil, jaké je to pracovat, mít zodpovědnost, dodávat projekty pro klienta. A myslím, že můžu říct, že jsem se vážně naučil dělat byznys. 

Dělat byznys zní u stáže docela nadneseně. Nechci tě podceňovat, ale mohl bys jít trochu do hloubky? 

Asi týden po tom, co jsem do PwC nastoupil, jsem šel asistovat na projekt. V tu chvíli jsem toho o klientovi a naší práci ještě moc nevěděl, ale učil jsem se právě s tím, jak práce postupovala. Zjišťoval jsem, co po nás klient chce, jaká jsou jeho očekávání, jaká je naše role a v podstatě to došlo až tam, že po dvou měsících došlo k rozšíření našeho projektu a já jsem dostal její dílčí část na starost. Pak už jsem si vše vedl sám, sám jsem komunikoval s klientem a řídil jsem si meetingy a cally. 

Consulting zní hodně jako spousta hodin strávených sezením v zasedačkách u meetingů a callů s klienty...

Je to spíše taková kombinace různých činností. Projekty vedeme tak, že většinu času trávíme přímo u klienta v provozu a kooperujeme s jeho zaměstnanci. Například od pondělí do čtvrtka jsme v provozu a v kanceláři si sedneme až v pátek. Asi nejzajímavějším projektem, na kterém jsem zatím pracoval a můžu ho prozradit, byla transformace hnědouhelného dolu a s ním spojené tepelné elektrárny, u které jsem se podílel na transformaci nákupní funkce. Je to skvělá zkušenost, protože se podíváte do strašně široké škály provozů a podniků. Během semestru by to ale úplně dobře nešlo, takže jsem v kanceláři častěji a dělám support kolegům, kteří jsou právě u klientů 

Jak se ti práce kombinuje se studiem dnes, kdy máš před sebou inženýrské státnice? 

Vyžaduje to kompromisy a dobrý time management. Během ACčka mi tehdejší director našeho týmu řekl, že mě čekají tři možnosti – budu ve škole, nebo budu spát, a pokud ne, tak budu v práci. Na rovinu musím přiznat, že to občas tak je, ale vše je vykoupeno neskutečně zajímavými projekty a každodenním přísunem nových zkušeností a dovedností. Bohužel musely jít stranou nějaké koníčky, takže už nemůžu být každý den na golfu jako dříve, ale člověk si dokáže nastavit takový režim, který mu vyhovuje. 

Finální otázka, kde se tedy vidíš za pět let? 

Jednoduše jen zase o kousek dál na cestě byznysem.

Interest in Private Equity has brought me to PwC already in my second year

Jakub Hlinka has been a member of our Operations Consulting team for nearly three years and he is currently combining work with his studies of the last year at university. He considers the transformation of a brown-coal mine along with the associated thermal power station, where he participated in the transformation of its procurement, as the most interesting project he has ever worked at. Where else do you get the chance to wonder around a coal-fired power station... Hlinka-citat_1200x628

Jakub, how did you actually get to PwC consulting?

In fact, I was very interested in Private Equity already at school and I could divide the process into three stages. At the first stage, you analyse the company which you consider to purchase and you broaden your portfolio based on the analysis results. At the second stage, you try to optimise the company operation somehow and improve it enough to exit the company with profit or keep it in your portfolio provided that it will be profitable. So, I thought that Operations Consulting at PwC is a place where I could learn the middle part. And I’ve been enjoying it right from the start. 

Private Equity is not a typical “hobby” of a first-year student. In fact, it requires great skills of the environment and huge investment. What attracted you to the field? 

From a young age, I had various part-time jobs, so I got a proper job already when starting my first year. At first, I tried to work in the HR, then I worked for the US Embassy for three quarters of a year and started learning the business gradually.  I was curious about how companies are purchased on the market and sold at advantageous prices later on. Having read a lot about the topic, I finally told myself this was something I’d like to do. Consulting was a clear choice for me to reach this goal. 

And that’s why you sent an application form to PwC already during the course of your bachelor’s studies? 

Yes, I joined PwC in my second year at uni, which is a bit unusual for PwC, but not completely rare. I did my bachelor’s degree at the Metropolitan University and I’m currently in the last year of my master’s degree at the Czech Technical University in Prague where I’m studying innovation management with a subsidiary specialisation in production management. 

After nearly three years at PwC, do you still remember the selection process? 

First I applied to Mergers & Acquisitions, but that team is really mostly joined by students of the fourth or fifth year. I’m not sure whether it was because I was only in my second year, but it didn’t work out for me. A colleague of mine from the HR department, who had interviewed me, told me she liked my profile and asked me whether I wanted to try to apply for an open position in Operations Consulting. Both teams complied with the concept I already had in mind, so I thought - why not? 

How difficult was the selection process itself? 

Well, it wasn’t a piece of cake, to be honest. I passed the initial written exams, then there was the Assessment Centre (AC) which is run by my current colleagues, which is very unusual, actually, because normally you meet just people from the HR department. After about an hour, I already knew that was something I wanted to do. If it’s only the energy surrounding these guys, the way they acted - those were the factors which even intensified the feeling that this was the company I wanted to work at. The AC also involved a real case study. I left the AC feeling that I knew what my clients and colleagues would want from me. 

So there were no psychological exercises and questions like “Where do you see yourself in five years”? 

Well, yes, this is all necessary, too. The very first task was about us being divided into teams and starting a debate contest where I had to defend an opinion I didn’t actually agree with, which made it even more difficult. 

What should people expect when sending a CV to the Operations Consulting?

The first steps of the selection process are online tests from English and numerics, then there are written tests on the same subjects and, moreover, an attention span test. This is followed but the AC I’d mentioned. There’s nothing to be afraid of, although everyone tends to be a bit nervous. It’s basically a place where a group of people meets because of the candidates. However, it’s not a test where someone wants to trick you, I consider it more as a unique opportunity to sell yourself and show that you’re the right person for the job. 

How would you evaluate the past three years at PwC? What have you learned? 

At the time I joined PwC, I already had some work experience, but PwC was my first proper job. I think I seriously learned what it’s have a job and a responsibility and supply projects for a client. I can tell you I really learned how to do business. 

“Doing business” might sound a bit exaggerated for an intern... I don’t want to underestimate you, but could you go into more detail? 

After about week at PwC, I went to assist in a project. I hadn’t known much about the client and our work at that time, but I learned as the work went. I started finding out what the client wanted, what were his expectations, our role, and, basically, after two months our project expanded so much that I became responsible for a part of it. Then I did all the work myself, communicated with the client, managed meetings and calls. 

Consulting sounds like many hours spent by sitting in meeting rooms and having meeting and client calls...

It’s more of a combination of various activities. We managed the projects by spending most of the time at the client’s operation site and by cooperating with his employees. For example, from Monday to Thursday we are in the operations and have a meeting in the office only on Friday. Probably the most interesting project I have worked at was the transformation of a brown-coal mine along with the associated thermal power station, where I participated in the transformation of its procurement. It’s great experience, because you can look into a really wide range of businesses and operations. However, it wouldn’t have been quite possible for me during the semester, so I spend more time at the office and support my colleagues who are at the clients’ sites. 

How do you combine your work and studies now when you are about to pass the state exams? 

It requires compromise and good time management. The director of our team during the AC told me I had three options - I could be at school, sleep or be at work. I must admit that sometimes it’s really like that, but it all pays off when I get the chance to participate in incredibly interesting projects and get the everyday supply of new experience and skills. Unfortunately, some hobbies had to be left aside, so I can’t play golf every day like I used to, but you just do what needs to be done. 

My final question - where do you see yourself in five years?  

Simply said, just a little further on my way into business.

Změna diet v několika evropských zemích a USA

Ministerstvo financí zveřejnilo návrh vyhlášky, podle které by od roku 2020 mělo dojít k úpravě vybraných sazeb stravného při zahraničních pracovních cestách. V návrhu dochází ke zvýšení diet při cestách do vybraných evropských zemí, např. Dánsko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Norsko a Španělsko.

Mezi významné mimoevropské země, ve kterých také dochází ke zvýšení, patří Austrálie, Nový Zéland a Spojené státy americké.

Tomáš Hunal
PwC | Daňové a právní služby

21/10/2019

Rychlé opravy systému DPH – prokazování přepravy zboží do jiného členského státu

Poslední rychlou opravou je harmonizace prokazování přepravy zboží do jiného členského státu EU.

Pokud bude dopravu zajišťovatel dodavatel, bude muset k prokázání přepravy předložit alespoň dva na sobě nezávislé důkazy, které si vzájemně neodporují a současně je vystavily nezávislé strany. Takovými důkazy mohou být například:

-        nákladní list CMR,

-        faktura od dopravce zboží,

-        pojistka vztahující se k přepravě zboží,

-        bankovní doklady prokazující úhradu přepravy nebo odeslání zboží atd.

Úplný výčet možných důkazů uvádí nařízení Rady č. 282/2011.

V případě přepravy zajištěné odběratelem bude muset dodavatel předložit nejen dva důkazy uvedené výše, ale navíc písemné potvrzení odběratele, že zboží bylo přepraveno do jiného členského státu EU.

Martin Diviš, Pavel Štefela
PwC | Daňové a právní služby