Změna diet v několika evropských zemích a USA
Pražská Nemocnice sv. Alžběty se po letech zachránila z insolvence

Zájem o Private Equity mě do PwC přivedl už v druháku, říká Jakub Hlinka z týmu provozního poradenství

Hlinka-citat_1200x628

Jakub Hlinka je součástí týmu provozního poradenství PwC téměř tři roky a v tuto chvíli kombinuje práci se studiem posledního ročníku vysoké školy. Za nejzajímavější projekt, na kterém se zatím podílel, považuje transformaci hnědouhelného dolu a s ním související tepelné elektrárny, u kterého se podílel na přeměně nákupní funkce. Kdy jindy dostanete příležitost se toulat po uhelné elektrárně… 

Jakube, jak ses vlastně dostal ke consultingu v PwC? 

V podstatě jsem se už od prváku na škole zajímal o private equity, přičemž já ten proces vnímám tak, že se skládá ze tří fází. V té první analyzujete společnosti, o jejichž koupi uvažujete a dle výsledků analýz rozšiřujete své portfolio, v té druhé se firmu snažíte nějakým způsobem provozně optimalizovat a zlepšit ji natolik, abyste ji na konci mohli výhodně exitovat, nebo si ji nechali ve svém portfoliu s předpokladem, že vám bude vydělávat. Takže jsem si řekl, že provozní poradenství v PwC je tím místem, kde bych se mohl naučit tu prostření část a hned od první chvíle mě to chytlo. 

Private equity není úplně běžný koníček studenta prvního ročníku. Přeci jen vyžaduje velkou znalost prostředí a velké investice. Co tě na oboru lákalo? 

Byl jsem zvyklý od svých mladších let pracovat po různých brigádách, a tak jsem si hned po nástupu do prváku našel práci. Nejprve jsem si zkusil HR pozici, později jsem tři čtvrtě roku pracoval pro americkou ambasádu, a tak nějak jsem se postupně dostával do prostředí byznysu.  Začalo mě zajímat, jak se na trhu kupují společnosti a poté výhodně prodávají, rád jsem si o tomto tématu četl, a nakonec jsem si řekl, že právě tohle je něco, co by mě zajímalo. Consulting byl na cestě k tomuto světu jasná volba. 

Takže ses do PwC přihlásil ještě v průběhu bakalářského studia? 

Ano, nastupoval jsem v druháku na vysoké škole, což je v PwC trochu nadprůměr, na druhé straně ale nejsem výjimka. Bakaláře jsem studoval na Metropolitní univerzitě a v tuto chvíli jsem v posledním ročníku inženýrského studia ČVUT, kde studuji řízení inovací s vedlejší specializací na řízení výroby. 

Vzpomeneš si po těch skoro třech letech v PwC na to, jak probíhalo výběrové řízení? 

Původně jsem se hlásil do týmu Mergers & Acquisitions, to je ale opravdu tým, do kterého se hlásí studenti čtvrťáku nebo páťáku. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem byl teprve druhák, v každém případě to nevyšlo. Kolegyně z HR, která se mnou ale pohovor vedla, mi řekla, že se jí i přesto líbí můj profil a zeptala se, zda bych nechtěl zkusit otevřenou pozici právě v provozním poradenství. Oba týmy zapadaly do konceptu, který jsem měl už v hlavě, tak jsem si řekl, proč to nezkusit. 

Jak náročné bylo samotné výběrko? 

Nebylo to zadarmo, nebudu lhát. Prošel jsem úvodními psanými testy a pak už následovalo assessment centrum (AC), které vedli moji současní kolegové, což je hodně neobvyklé, protože většinou se potkáváte spíše s lidmi z HR. Asi po hodině jsem ale věděl, že toto je něco, co chci jednou dělat. Už jen ten spirit, který z těch kluků vyzařoval a to, jak se chovali, byly faktory, které umocnily pocit, že tohle je firma, ve které chci zůstat. Součástí ACčka byla i reálná case study. Odcházel jsem tedy s pocitem, že vím, co po mně klienti a kolegové v týmu budou chtít. 

Takže žádná psychologická cvičení a otázky typu „Kde se vidíš za pět let“ neproběhly? 

To zase ano, ono je to ale potřeba. Hned první úkol spočíval v tom, že jsme se rozdělili do týmů a čekala nás argumentační soutěž, ve které jsem navíc musel obhajovat názor, která mi osobně úplně neseděl. 

S čím tedy počítat při posílání životopisu do Provozního poradenství?

Prvním krokem výběrového řízení jsou on-line testy z angličtiny a numeriky, poté následují psané testy ze stejných témat a navíc test z pozornosti. Poté následuje již zmíněné AC, kde se není čeho bát, i když lehce nervózní je asi každý. V podstatě je to o tom, že je tam parta lidí, která přišla kvůli těm kandidátům. Není to ale test, nikdo vás nechce nachytat, spíš to vidím jako jedinečnou možnost se prodat a ukázat, že jste ten pravý. 

Jak bys zatím zhodnotil ty tři roky v PwC, které máš za sebou? Co ti přinesly? 

V době, kdy jsem do PwC přišel, jsem sice měl již nějaké pracovní zkušenosti za sebou, ale PwC je pro mě skutečně první reálnou prací. Myslím, že jsem se tu vážně naučil, jaké je to pracovat, mít zodpovědnost, dodávat projekty pro klienta. A myslím, že můžu říct, že jsem se vážně naučil dělat byznys. 

Dělat byznys zní u stáže docela nadneseně. Nechci tě podceňovat, ale mohl bys jít trochu do hloubky? 

Asi týden po tom, co jsem do PwC nastoupil, jsem šel asistovat na projekt. V tu chvíli jsem toho o klientovi a naší práci ještě moc nevěděl, ale učil jsem se právě s tím, jak práce postupovala. Zjišťoval jsem, co po nás klient chce, jaká jsou jeho očekávání, jaká je naše role a v podstatě to došlo až tam, že po dvou měsících došlo k rozšíření našeho projektu a já jsem dostal její dílčí část na starost. Pak už jsem si vše vedl sám, sám jsem komunikoval s klientem a řídil jsem si meetingy a cally. 

Consulting zní hodně jako spousta hodin strávených sezením v zasedačkách u meetingů a callů s klienty...

Je to spíše taková kombinace různých činností. Projekty vedeme tak, že většinu času trávíme přímo u klienta v provozu a kooperujeme s jeho zaměstnanci. Například od pondělí do čtvrtka jsme v provozu a v kanceláři si sedneme až v pátek. Asi nejzajímavějším projektem, na kterém jsem zatím pracoval a můžu ho prozradit, byla transformace hnědouhelného dolu a s ním spojené tepelné elektrárny, u které jsem se podílel na transformaci nákupní funkce. Je to skvělá zkušenost, protože se podíváte do strašně široké škály provozů a podniků. Během semestru by to ale úplně dobře nešlo, takže jsem v kanceláři častěji a dělám support kolegům, kteří jsou právě u klientů 

Jak se ti práce kombinuje se studiem dnes, kdy máš před sebou inženýrské státnice? 

Vyžaduje to kompromisy a dobrý time management. Během ACčka mi tehdejší director našeho týmu řekl, že mě čekají tři možnosti – budu ve škole, nebo budu spát, a pokud ne, tak budu v práci. Na rovinu musím přiznat, že to občas tak je, ale vše je vykoupeno neskutečně zajímavými projekty a každodenním přísunem nových zkušeností a dovedností. Bohužel musely jít stranou nějaké koníčky, takže už nemůžu být každý den na golfu jako dříve, ale člověk si dokáže nastavit takový režim, který mu vyhovuje. 

Finální otázka, kde se tedy vidíš za pět let? 

Jednoduše jen zase o kousek dál na cestě byznysem.

Comments

Feed You can follow this conversation by subscribing to the comment feed for this post.

Verify your Comment

Previewing your Comment

This is only a preview. Your comment has not yet been posted.

Working...
Your comment could not be posted. Error type:
Your comment has been posted. Post another comment

The letters and numbers you entered did not match the image. Please try again.

As a final step before posting your comment, enter the letters and numbers you see in the image below. This prevents automated programs from posting comments.

Having trouble reading this image? View an alternate.

Working...

Post a comment

Your Information

(Name and email address are required. Email address will not be displayed with the comment.)