6a01b7c82cd82f970b0240a4f403c2200d

COVID-19 umožňuje zprostit se povinnosti k náhradě škody při porušení smlouvy

COVID-19 | PwC Česká republika

Pandemie onemocnění COVID-19 a s ní související opatření přijatá českými úřady v těchto dnech ochromily běžný život. Nastalá situace se negativně projevuje také v obchodních vztazích. COVID19Poly-SupplyChain@2x_

Kvůli současné situaci a omezením, která s sebou nese, může v obchodních vztazích dojít k tomu, že jedna ze stran nebude moci plnit své povinnosti ze smlouvy a druhé smluvní straně v důsledku toho vznikne škoda. Za normálních okolností má tato poškozená strana nárok na náhradu škody. Koronavirus však mění obvyklá pravidla hry i v tomto případě a za splnění určitých podmínek se může dlužník této povinnosti zprostit.

Ustanovení § 2913 odst. 2 občanského zákoníku totiž stanoví, že pokud škůdce prokáže, že mu ve splnění povinnosti zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli, může se zprostit povinnosti k náhradě škody. Pandemie onemocnění COVID-19 a omezení zavedená úřady mohou takovou nepředvídatelnou a nepřekonatelnou překážku jistě představovat. Ostatně stav nouze pro celé území České republiky byl vyhlášen vůbec poprvé v historii.

Toto ustanovení však není možné využít v každém případě. Bude velmi záležet na konkrétní smlouvě a na tom, zda si smluvní strany nesjednaly odpovědnost za škodu odchylně od zákonné úpravy. Zproštění povinnosti nahradit škodu není možné ani v případě, že překážka vznikla až v době, kdy byl dlužník s plněním smluvené povinnosti v prodlení. Důležitou roli hraje také čas. Občanský zákoník totiž zakotvuje oznamovací povinnost a ten, kdo smluvní povinnost porušil (nebo tuší, že ji poruší) musí o tomto informovat druhou stranu bez zbytečného odkladu.

Dále je nutné zdůraznit, že smluvní strany mají povinnost učinit vše, co je v jejich silách, aby dostály svých povinností. Bude tedy třeba prokázat, že povinnosti ze smlouvy nelze plnit. Za současné situace si lze představit celou řadu důvodů: mnoho provozoven a podniků muselo načas zavřít kvůli vládním nařízením, zaměstnanci mohou onemocnět nebo jim může být nařízena karanténa.

Výše uvedené se bude týkat smluv uzavřených mezi českými subjekty. U smluv s mezinárodním prvkem je třeba se podívat na to, kterým právem se smluvní vztah řídí. Pokud by se však daná smlouva řídila Vídeňskou úmluvou OSN o mezinárodní koupi zboží, budou platit podobná pravidla. Ustanovení § 2913 odst. 2 občanského zákoníku má totiž svůj předobraz v čl. 79 této mezinárodní úmluvy.

Na závěr ještě pár slov o smluvní pokutě. Obecně platí, že v případě smluvní pokuty jsou důvody nesplnění smluvních povinností irelevantní a dlužník se povinnosti zaplatit smluvní pokutu nemůže zprostit. Toto pravidlo je však dispozitivní a smluvní strany si mohou sjednat, že v případě tzv. vyšší moci (kterou pandemie je) dlužník nebude muset smluvní pokutu zaplatit. Opět tak bude záležet na konkrétní smlouvě. Stejně tak je důležité upozornit na to, že je-li sjednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje, pokud si tuto otázku strany nesjednaly jinak.

Vzhledem k okolnostem bychom rádi našim klientům do jejichž závazků mnohdy i těžce dopadly následky epidemie COVID 19 doporučili, aby zasedli ke konferenčním hovorům a snažili se přejednat vzájemné smluvní povinnosti za účelem nalezení alespoň přijatelného kompromisu. Vzhledem k výjimečnosti okolností totiž nelze bez dalšího vyloučit, že i uplatnění některých zákonem stanovených či sjednaných práv, včetně zmiňované smluvní pokuty, by mohlo být v rozporu s dobrými mravy.

***

Anna Kameníková a Andrea Lančová
PwC Legal