6a01b7c82cd82f970b0263e94f6530200b

Olga Cilečková o volatilitě koruny a nutnosti teď dělat to, v čem jste dobří

Recovery Toolbox | PwC Česká republika

Po první fázi krizového řízení se teď podniky nacházejí v situaci, kdy je potřeba uvažovat komplexně a soustředit se na budoucí vývoj. I proto jsme sestavili  Recovery Toolbox, analýzu deseti klíčových oblastí, kterou pro naše klienty můžeme zpracovat už za dva dny. Jedním z témat je i řízení měnových rizik, právě jeho potřeba se s ohledem na aktuální volatilitu koruny ještě zvýšila. Jaké jsou dopady na jednotlivé aktéry trhu? Jak se volatilitě koruny bránit? A co teď dělat, abyste z krize vyvázli? Otázky, na které odpovídá Olga Cilečková, partnerka PwC Česká republika.

Jak byste popsala vývoj koruny v uplynulých měsících? Co stálo za jejím relativně prudkým poklesem? 

Koruna se nám v posledních měsících vyvíjela opravdu velmi volatilně a kurzové změny, které jsme sledovali, byly razantní. Zatímco se v únoru pohybovala na hranici 25 korun, se začátkem krize opravdu skokově oslabila a vyskočila na 27 a později téměř 28 korun za euro. Důvodem je jednoznačně to, že je koruna zahraničními investory stále viděna jako rizikové aktivum. Proto se jí v době krize začali zbavovat. Koruna pak výrazně oslabila i ve vůči ostatním měnám v regionu, jako je polský zlotý nebo maďarský forint, a to z toho důvodu, že koruna byla výrazně překoupena. Investoři tedy nejprve drželi a později pouštěli zpět do oběhu velké množství měny. 

V tuto chvíli opět mírně posiluje. Kurz eura je dnes nějakých 26,60. Lze čekat, že posilování koruny bude dál pokračovat, nebo hrozí, že se zafixuje někde na této úrovni? 

Pokus o předvídání vývoje v příštích měsících by v tuto chvíli byl absolutní loterií. Důvod je ten, že se nacházíme ve výrazně otevřené exportní ekonomice. Koruna například nejvíce oslabovala v závislosti na aktuálním zhoršení pandemie ve světě a zhoršování se globálních ekonomických výsledků. Z toho lze usoudit, že kurzové změny zapříčinil spíše okolní svět než české podmínky. Budoucí vývoj světové situace je ale stále velmi nejistý a tudíž i to, jak ovlivní vývoj české měny. 

A v případě, kdy by se podobná situace už neopakovala?

Existuje řada indikací o tom, že by koruna měla dále posilovat a posouvat se zpět na úroveň 25 korun a podle některých ekonomů by měla být dlouhodobě vyvážená hladina až kolem 23 korun za euro. To je ale otázka asi několika let. Naopak v případě, že by koruna měla z nějakého důvodu opět oslabit, již ČNB například indikovala, že je připravena intervenovat.

Když aktuální situaci tedy přirovnáme k umělému snižování koruny v předchozích letech, může mít i aktuální situace za výsledek posílení postavení českých firem na zahraničních trzích?

Z tohoto pohledu to našim exportérům určitě pomáhá. Za zboží mohou získat v přepočtu více, něž v době, kdy byla koruna silnější, nebo mohou své zboží na zahraničních trzích zlevnit. Mnoho českých firem se ale už začalo chovat tak, jako bychom měli euro. Vzaly si eurové úvěry, hodně svých nákladů se snaží překlopit do eur. Takže případné vyšší zisky v eurech jsou v jejich případě vykompenzovány tím, že se jim zvyšují náklady. 

V jaké situaci se teď nacházejí naopak importéři?

Pro importéry to má dopad přesně opačný. Za zboží nebo suroviny, které dovážejí musejí zaplatit více. Ceny na vstupu se jim tedy zdražují a je otázka zda a jak rychle jsou schopni reagovat buď prodejními cenami nebo efektivnějším způsobem výroby. 

V čem je dopad volatility koruny pro importéry i exportéry stejný, je to, že se jim v takové situaci opravdu těžko řídí byznys a aktuální situaci začínají silně pociťovat i čeští spotřebitelé. Cena importů výrazně zdražila a už to vidíme i na tom, jak rostou ceny zboží v obchodech, a tedy i inflace. 

Jak se tedy kurzovým rizikům bránit? Je nějaké obecné doporučení, kterého by se firmy měly držet? 

Tak v první řadě bych určitě řekla, ať se věnují tomu, v čem spočívá jejich byznys. Pokud například vyrábějí nábytek, ať dělají nábytek, když jsou v tom dobří. Snažit se řídit měnové riziko je skutečně práce pro odborníky. V bankách se této problematice věnují celé týmy, které nedělají nic jiného. I já proto klientům říkám, ať se hlavně soustředí na svůj byznys a na měnové riziko si najdou někoho, kdo to za ně udělá. 

Nejlevnější a i nejefektivnější cesta je takzvané přirozené zajištění, tedy stavění eurových nákladů proti eurovým příjmům. Například tím, že nakupujete v eurech nebo se financujete eurovým úvěrem. Eura, která dostanete za prodej zboží nebo služeb pak využijete na splácení eurových úvěrů. Ne vždy je to ale možné, protože jsou firmy obvykle dlouhé v eurech a mají jich přebytek. Zbytek eur si pak zajišťují prostřednictvím derivátových obchodů. Úplně nejjednodušší jsou takové ty klasické měnové forwardy, kdy si domluví, že určitý objem peněz v eurech, který obdrží v budoucnu vymění za smluvenou částku. Právě zde ale například vzniká další aktuální problém, kdy firmy měly deriváty nasmlouvané, ale nedostaly očekávaný objem peněz za prodej v zahraničí. Banky teď tedy čekají, že jim firmy nasmlouvaná eura prodají a taková situace dnes často dostává do problému například hotely. 

Pokud se tedy mají držet odborníků a jejich doporučení, co v takovém případě čekat? 

Záleží na tom, jak je daná firma v řízení měnového rizika vyspělá. Některé jsou skutečně na začátku té cesty a potřebují teprve pochopit, jak jsou měnovému riziku vystaveny. V takovém případě je potřeba se podívat na historii příjmů a výdajů firmy v různých měnách a zjistit, do jaké míry jdou příjmy a výdaje proti sobě nejen krátkodobě, ale i dlouhodobě. 

Pokud firma už svoji měnovou pozici zná, je otázkou, zda a jakým způsobem je možné přenastavit její byznysový model tak, aby dosáhla vyšší míry přirozeného zajištění. Ne vždy je to ale možné, pak je na řadě modelování různých scénářů derivátových obchodů a jejich dopadu v případě různého vývoje koruny.