6a01b7c82cd82f970b0263e959e76e200b

S čím je Covid srovnatelný?

Forensic Services | PwC Česká republika

Firmy i jejich právníci se rozhlížejí po možnostech, jak získat alespoň nějakou náhradu škody, kterou utrpěli v době koronaviru. Možnosti, kde hledat viníka a náhradu žádat, jsou poměrně omezené, a tudíž i jednoduché. Jak ale škodu vůbec vyčíslit, prokázat a zachovat se k ní, to je otázka mnohem komplikovanější. Jaké jsou tedy možnosti a co všechno vzít v úvahu? Zkusme to rozebrat.

Kde hledat náhradu?

Nacházíme se pět měsíců od chvíle, kdy firmy pochopily, že je čekají komplikace a pravděpodobně i ušlé zisky. Hned v první fázi věděly, že pro ně opatření budou představovat škody a aktivně se snažily tyto škody eliminovat. Byznys upravovaly s ohledem na nově nastalou situaci a najdou se dokonce i takové příklady, kdy firma zjistila, že její dosavadní model je pro ni zbytečně nákladný. Pak je tu ale řada těch, které na koronavirus v různé míře doplatily.

Jak už jsme zmínili v úvodu, možnosti, kde hledat náhradu, jsou vcelku jasné a poměrně omezené. Setkáváme se tak se třemi druhy případů. V tom prvním firmy zjišťují, zda je možné získat náhradu škody od státu v souvislosti s vládou schválenými krizovými opatřeními. Druhým typem pak je možnost uplatnění odškodnění z pojištění přerušení provozu. Třetím typem případů je možnost odškodnění na základě smluv v rámci dodavatelsko-odběratelských řetězců.

Stát – nejčastější naděje i nejnáročnější rozmýšlení

Vůbec nejčastěji diskutovanou možností, jak získat náhradu škody, je nárokovat ji na základě krizového zákona a rozhodnutí státu. Názory klientů i právníků se přitom různí a ani firmy si nejsou jisté, zda investovat do stanovení škody a následného procesu žádosti o odškodnění. Neví totiž, zda a za jakých podmínek bude vláda odškodnění řešit. Stále je tu velmi pravděpodobná varianta, že ministerstvo vnitra všechny podobné žádosti zamítne a žadatelé o odškodnění pak budou muset k soudu. Uzavření podobných případů by pak mohlo trvat i několik let a výsledek by byl nejistý.

Ty nejvyšší škody přitom nevznikaly primárně na základě vládou přijatých opatření, ale častěji byly odvozené. Například výrobní provozy musely v mnoha případech zavřít ne proto, že by jim to nařídil stát, ale z toho důvodu, že v nich nebylo možné efektivně pracovat v rouškách nebo dodržet potřebné rozestupy zaměstnanců u výrobních linek.

U českých pojišťoven nejspíše nepořídíte, šanci mají firmy se zahraniční pojistkou

Druhou možností, která se nabízí, je nárokování náhrady škody po pojišťovnách. Z pohledu pojistných nároků ale nevíme o pojistce, která by na českém trhu situaci, jakou byl Covid-19, zahrnovala. Většina českých pojistných smluv totiž předpokládá vznik fyzické škody, na jejímž základě dojde k přerušení provozu.

V případě zahraničních pojistek může být situace o něco pozitivnější. Některá rozšířená pojistná krytí totiž umožňují nárokování škod vzniklých i ze situací, jakou byl Covid-19. Příkladem může být precedens z USA, kde se za ekvivalent fyzického poškození provozovny považuje i nemožnost provozovnu využít k jejímu účelu. Není pak rozdíl mezi tím, zda vám na podnik spadne letadlo, nebo ji nemůžete využít z důvodu nařízení vlády. Některé právní názory ale hodnotí vládami přijatá opatření za natolik plošná, že se nejedná o jednotlivé případy, a argumentují tím, že ani pojišťovny nejsou proti takové situaci zajištěné.

Stojí za to jít do sporu s obchodním partnerem?

Třetí z již zmíněných možností je varianta sporu s obchodním partnerem v případě, že nedodržel podmínky nastavených smluv. Některé firmy totiž musely omezit nebo uzavřít svůj byznys už z toho důvodu, že nedostaly přislíbené dodávky zboží nebo materiálu. Po zkušenosti z uplynulých měsíců si možná řada z nich uvědomí, že jsou až příliš závislé na určitém dodavateli, dodávkách ze zahraničí, nebo jejich diverzifikované dodavatelské řetězce se nakonec protínají u nějakého vzdálenějšího mezičlánku.

Spor na základě nedodržení smluvních podmínek na jedné straně dává smysl – pokud je na konci dodavatelského řetězce výrobce, který využívá systém Just in time a je absolutně závislý na obdržení včasných dodávek, je pravděpodobné, že bude nárokovat náhradu škody. V případě dodavatelsko-odběratelských řetězců je zde ale i celá řada dalších argumentů proti uplatnění náhrady škody – pokud jsou vztahy jinak fungující, firma pravděpodobně nebude chtít o jinak spolehlivého obchodního partnera přijít. Často diskutovaná je také klauzule force majeure neboli vyšší moc. A nakonec samozřejmě záleží na konkrétních podmínkách jednotlivých smluv.

Čekání na toho prvního

Úskalí, která na firmy ve snaze o získání náhrady škody čekají, je celá řada. Stát se bude pravděpodobně bránit tím, že pomoc již poskytl, a bude očekávat, že firmy využily veškerých nabízených možností na zmírnění krize. Už dříve přitom naznačil, aby se firmy do případných sporů nepouštěly.

Pravděpodobně nás proto, v případě, že ke sporům dojde, čeká souboj znalců, z nichž jeden bude dokládat realističnost svého scénáře a druhý se bude snažit jeho domněnky vyvrátit. S hypotetickými scénáři je problém v tom, že obvykle pracují s jednou proměnnou. Tentokrát ale mluvíme o sérii opatření, která stát přijal, a alternativní průběh nejspíše nespočívá pouze v absenci vládního opatření, ale v komplexnější změně způsobené souběhem opatření jak tuzemských, tak zahraničních a dopadu celkové epidemiologické situace na poptávku. Odhadnout, jaký dopad na firmy jednotlivá opatření měla, není proto jednoduchým matematickým cvičením. Spekuluje se o využití analogie se Švédskem. Je ale nutné si uvědomit, že Švédsko má jiné spotřebitelské chování, jinou hustotu obyvatel a je v první desítce zemí s nejvyššími ztrátami na životech v přepočtu na obyvatele.

Firmy proto zatím zjišťují, jak vysoké budou skutečné ztráty, které jim koronavirová krize způsobila. Dokazovat ale budou muset i to, která z mnoha opatření za škodami stála a jak se samy rozhodly škody eliminovat.

Co tedy s tím?

Praktické cvičení výpočtu škod by mělo čekat všechny. Zatím přitom neznáme konečný dopad škod. Nevíme, zda je vůbec šance jejich náhradu získat, a názory nejsou jednotné ani v otázce, do kdy je nutné nárok vznést. Proto tedy postupně…

To, co teď bude pro firmy a jejich právníky klíčové, je interní revize škod, přijatých opatření, rozhodnutí a jejich dopad na situaci podniku. Ať už se do sporu budou pouštět, či nikoliv, jedná se o praxi odpovídající péči řádného hospodáře. Toto cvičení by se mělo zaměřit nejen na škody (již známé nebo teoretické), ale také na náklady, které by firma musela na žádost o odškodnění a případný spor vynaložit. Nejedná se přitom jen o náklady na právní zastoupení, ale také interní náklady na přípravu veškerých dokumentů. Toto cvičení přitom bude opravdu náročné. Nelze v něm podcenit kvantitu ani kvalitu dokumentace. Aby management totiž mohl prohlásit, že jednal s péčí řádného hospodáře, musí prokázat, že ve všech svých krocích jednal informovaně, a sestavit časovou osu celého vývoje koronavirové krize v jeho podniku. Paradoxně je přitom důležité dokumentovat i to, proč se podniky rozhodly, že v dané situaci je nejvhodnější žádná opatření nepřijímat.

Co se týká šancí na náhradu škody, určitě existují. Hotely a další ubytovací zařízení již mají schválenou dotační podporu, která by měla jejich ztráty alespoň částečně eliminovat. Nejpostiženější skupinou se tak stávají organizátoři kulturních akcí, kteří se možná smířili s první vlnou, ale i v tuto chvíli je ohrožují různá ad hoc opatření, která ani nejsou přijímána na základě krizového zákona.

V souvislosti s nařízeními hygienické stanice v Ostravě a zrušením Nefestivalu Colours of Ostrava se už přihlásili organizátoři s tím, že jsou připraveni pomyslnou rukavici zvednout. Většina firem zatím ale stále ještě zvažuje, zda a za které ztráty by mohly o náhradu škody usilovat. Samotná informovaná rozhodnutí ještě neučinily. Neznají totiž ještě konečný dopad škod a neví, jaká je jejich šance na získání náhrady. Někdy jsou tlačeny právníky, kteří je podporují v rozhodnutí do případného sporu jít, jindy v nápravu věří samy. Zatím se ale jen rozhlížejí a čekají, kdo bude ten první, kdo bude žádat od státu odškodnění a případně se s ním pustí do sporu, a jaká bude jeho taktika.

Kateřina Halásek Dosedělová, Martin Kozák