6a01b7c82cd82f970b026bde94fd3b200c

Německý soud „zmírňuje“ kritéria pro sdílení (nesmazání) internetového obsahu

PwC Legal | PwC Česká republika

Rozhodnutím ze dne 16. června 2020 rozhodl Vrchní zemský soud ve Frankfurtu nad Mohanem („Soud“), že fotografie přístupná na internetu, pro jejíž zobrazení musí uživatelé zadat URL adresu skládající se přibližně ze 70 znaků, nepředstavuje sdělování díla veřejnosti. Žalobce, profesionální fotograf, žaloval žalovaného pro neoprávněné použití jeho fotografií na internetu, kdy celkem tři fotografie byly žalovaným použity k inzerci na platformě eBay.

Žalobce po zjištění tohoto stavu vyzval žalovaného, aby dané fotografie přestal používat, čemuž žalovaný vyhověl a o tomto vydal prohlášení. Nicméně fotografie, ačkoliv byly z inzerce žalovaného skutečně staženy, byly stále přístupné po zadání adresy URL o délce přibližně 70 znaků, což žalobce považoval za veřejně přístupný obsah, a proto se po žalovaném domáhal náhrady. Stěžejní otázkou tak bylo posouzení, zda bylo naplněno kritérium veřejného přístupu k obsahu či nikoliv. Soud se ve svém rozhodnutí opřel o judikaturu Soudního dvora („SDEU“) a provedl tzv. test veřejnosti. Dle ustálené judikatury SDEU je kritérium „veřejnosti“ splněno pouze v případě u předem neurčitého počtu potenciálních adresátů a poměrně velkého počtu osob (srov. rozsudek SDEU ze dne 7. 8. 2018, C‑161/17, bod 22).  Pokud však byly fotografie přístupné pouze po zadání adresy URL přibližně 70 znaků dlouhé, skupina lidí, kterým byla fotografie reálně přístupná, byla ve skutečnosti omezena pouze na ty osoby, které danou adresu již disponovaly. To znamená, že k nim měli přístup pouze lidé, kteří si tuto adresu zapamatovali/uložili při prvním zveřejnění nebo komu byla tato adresa předána.

Soudu pro posouzení kritéria veřejnosti proto nestačilo, že fotografie byly k dispozici na internetu, nýbrž vzal v úvahu i skutečnost, že je potřeba znát jejich specifickou URL adresu, a proto nelze takové fotografie označit za veřejně přístupné. Toto nové rozhodnutí našich německých sousedů, nezvrátí-li ho vyšší instance, může, po přezkoumání dalších specifik jednotlivého případu, představovat další možnost obranné argumentace v případě užití obsahu na internetu. Mnohým tak může ušetřit výdaje spojené s tímto domnělým porušením práv. 

PwC Legal