Na zvídavé otázky jsem celkem zvyklý. Už třeba jenom proto, že hraju fotbal, ale ne ten Petr Čech a Tomáš Rosický fotbal, ale ten helmy a ramena a bourání do sebe na hřišti fotbal. To budí pozornost. Když tohle v nějakém společenském uskupení vypluje, vždycky to vyvolá zájem okolí. Nicméně nadmíra pozornosti, které se mi jako úplnému zelenáčovi dostávalo od mých kolegů po příchodu do PwC, mě překvapila. Takže ty jsi ten z Forbesu? Fakt z Forbesu? Toho Forbesu? Ty jsi ten Pulitzer? Došlo mi, že jsem svým kariérním přestupem naboural některé stereotypy a ukázal, že neexistuje nic jako jediná nebo „správná“ cesta do Technology Consultingu.

Technologie, ať už si pod tím představíte v podstatě cokoliv, mě fascinovaly vždycky. Na gymplu jsem se ale začal hodně realizovat ve školním časopise a řekl jsem si, že bych se do toho mediálního světa rád podíval. Tak nějak jsem přitom věděl, že to zároveň neznamená se od technologií na hony vzdálit. Na počátku nového milénia sice asi nikdo netušil, kam až se vývoj v dalších dvou dekádách dostane, ale že se média přesunou do onlinu, a to s sebou přinese změny, bylo jasné už tehdy.

Analýzy, komentáře i investigace dění v telekomunikacích a technologických oblastech byly spolu se sebevzděláváním můj denní chleba sedm let. Měl jsem díky tomu možnost vidět a vyzkoušet si některé inovace ještě před jejich oficiálním představením přímo u zdroje, a to od Singapuru až po USA.

Do Technology Consultingu mě přivedla chuť se dál rozvíjet

Proč jsem se tedy rozhodl nechat něčeho, v čem jsem byl – jakkoliv to může znít neskromně – špička oboru, a začít jinde nanovo? Důvodem byly možnosti se dál profesně i osobnostně rozvíjet, které zkrátka byly v mé tehdejší práci dost omezené. Technologie, které jsem přibližoval laické veřejnosti, se rychle vyvíjely, ale já nikoliv. Když jsem pak ve Forbesu spolu s kolegy stavěl na zelené louce nový elektronický interaktivní týdeník zaměřený na technologie a budoucnost obecně, napadlo mě, že právě technologické projekty by mohly být ta cesta. Touha posunout se dál mě tak donutila vystoupit ze své komfortní zóny.

Život ve sportovních paralelách

Osobně mám rád sportovní paralely, protože jsem ve sportovních kolektivech vyrostl a ty podobnosti vidím nejen ve svém životě. Když jsem po mnoha letech pod bezednými koši měnil basketbal za americký fotbal a naskočil k rozjetým a zkušeným klukům, kteří jsou prakticky na profesionální úrovni, nebylo úplně jednoduché být v mém věku zase nováček. Chtěl jsem se ale učit od nejlepších a tým mě podržel, pomohl mi ve vlastním rozjezdu a teď společně s Prague Black Panthers sbíráme výhry a tituly. Proto jsem si tedy vybral PwC – abych se učil od nejlepších.

Pbp-wro (28 of 50)

A takhle se stalo, že jsem se já - novinář s magisterským titulem a třemi křížky dávno na krku - před dvěma lety najednou ocitl na uvítačce nových lidí v kanceláři PwC na Pankráci. Čerstvou krev v týmu Technology Consulting byste si asi představovali jinak. Naše TC ale není skupinka nudných ajťáků rozdávajících rozumy zpoza stolu. Většinu času naopak trávíme přímo u klientů, kde se na řešení problémů sami podílíme. Takzvané hard skills jsou u nás stejně důležité jako soft skills.

Jasně, lidi k nám přichází spíš nabití tím prvním a druhé se teprve učí, ale já to měl naopak a nebyl to problém. Někdy to byla i výhoda. Jednat s lidmi totiž člověka v naší práci nesmí znervózňovat. „S tímhle budeš muset na board,“ říkal mi s varováním v hlase kolega na mém úplně prvním projektu. Byl překvapený, když jsem to přijal bez hnutí brvy. Dělal jsem rozhovor se Satyou Nadellou, povídal jsem si u kafe s Johnem Sculleym (jo, tím Johnem Sculleym, který vyhodil Stevea Jobse z Applu), tak proč bych se měl bát někoho z představenstva tuzemské banky, že jo?!

Co vědět o Technology Consultingu? 

Důležité je, že jak hard skills, tak soft skills se tu člověk může naučit. Na rozvoj zaměstnanců se v PwC dbá, a to je oproti mým předchozím pracovním zkušenostem velká a příjemná změna. Každý má svůj roční rozpočet na vzdělávání a je jen na něm, jakým způsobem si ho rozdělí.

Ale co že to v Technology Consultingu přesně děláme? Pravda, z názvu to úplně patrné být nemusí a třeba moje manželka dodnes vlastně pořádně neví, čím se živím. Když mi při přijímacím pohovoru dával jeden z našich šéfů rébusy a hádanky, nevěděl jsem, co tím sleduje. Až zpětně mi došlo, že to přesně vystihuje naši práci. Řešíme hádanky a rébusy.

Klienti – v případě mého týmu společnosti z oblasti bankovnictví, telekomunikací, médií a zábavního průmyslu – mají nějaký problém, vědí o něm, ale neví, jak na něj. Nebo vědí, že sice problém mají, ale neumí ho pojmenovat. A my jim pomáháme řešení najít i uskutečnit. Kdybych to měl uvést na konkrétních příkladech, tak už jsem pracoval na implementaci regulatorních požadavků nadnárodní společnosti do systémů její české dcery, návrhu nového digitálního onboardingu klientů, designu nové mobilní aplikace nebo tvorbě celé firemní digitální strategie.

DSC_8664

O různorodost tedy u nás není nouze a každý si najde, co ho baví. To platí nejen o práci, ale i o večerech po ní, kdy se všichni každý měsíc scházíme, abychom si nasdíleli novinky a zkušenosti ze svých projektů, čímž ve skutečnosti maskujeme aktivity od hospodských kvízů, přes plážový volejbal, paintball až po motokáry. Protože i v Technology Consultingu platí, že nejen prací živ je člověk.

Ondřej Vyhnanovský

PwC Technology Consulting