Poprvé jsem se s Adamem Šoukalem potkal jako redaktor Hospodářských novin v roce 2014. Bylo to v konferenčních prostorách jednoho z hotelů na brněnském výstavišti. Možná během nějaké doprovodné akce ke strojírenskému veletrhu, to už si nepamatuju. Ale Adama, který mi představoval svůj start-up Investiční aukce, toho jsem si zapamatoval.

„Vzhledem k potenciálu, který u nás faktoringový trh má, je naším cílem dostat se na miliardový roční obrat,“ citoval jsem ve výsledném článku ambici tehdy osmadvacetiletého podnikatele s firmou inkubovanou v Jihomoravském inovačním centru. Což o to, velké cíle tehdy i dnes ke start-upům patřily a šlo v podstatě o povinnou výbavu rozhovorů s novináři. Jeho byznys model – v zahraničí už fungující faktoring na bázi P2P tržiště, kde se potkávají držitelé faktur s potenciálními investory – ale zároveň na první pohled opravdu dával smysl.

A to se potvrdilo. Přibývalo článků, ve kterých jsem Adama a jeho firmu, mezitím přejmenovanou na Roger, využíval k ilustraci vývoje české fintech scény. Už koncem roku 2016 jsem třeba psal o tom, že Roger musel (podobně jako souputníci z fintech klubu Zonky nebo Twisto) požádat o „velkou“ licenci České národní banky. Ta začátečnická už totiž na profinancované objemy nestačila.

No a neuběhlo ani pět let od našeho prvního setkání a já sepisoval článek o tom, že Roger opravdu ročního miliardového obratu dosáhl. 

Dnes čtyřiatřicetiletý Adam zaměstnává okolo třiceti lidí. Jeho Roger za rok 2020 profinancoval 3 miliardy korun a před koncem roku „oslavil“ šestou miliardu ve své historii. Firma je navíc v podstatě od úplných začátků v provozním zisku, což je na start-upové scéně výjimečné.

BUGA3844

Roger dnes nepatří jen Adamovi, menší podíly vlastní další zaměstnanci a institucionální investoři. Nedávno mezi ně přibyla Komerční banka, která podle serveru CzechCrunch za bezmála čtvrtinový podíl zaplatila řádově stovky milionů korun. To by znamenalo, že miliardy Rogerem jenom „neprotékají“, ale okolo miliardy se pohybuje i valuace firmy jako takové.

Adam Šoukal ale není úplně ten typ jako Steve Jobs, Bill Gates nebo Mark Zuckerberg. Tedy entrepreneur, který firmu založí už během studií (která kvůli tomu nedokončí). Ekonomii na Mendelově univerzitě vystudovat zvládl, ještě před promocí si ale zároveň podal přihlášku do brněnského auditního týmu PwC.

Úspěšně prošel všemi koly pohovorů přijímacího řízení a sítem v podobě assessment centra. „Rozhodl jsem se ale nakonec, že bych chtěl zkusit něco jiného než audit, a tak jsem řekl, že na pozici nenastoupím,“ vzpomíná Adam zpětně na rok 2010.

S úsměvem dodává, že i když to tehdy z jeho strany byla docela drzost, personální oddělení mu vyšlo vstříc. „Šéfka HR oddělení tehdy říkala, že je potřeba mě trochu zkrotit, a tak mě nakonec poslala na stáž do pražského oddělení BRS,“ popisuje začátky svého angažmá v PwC.

BRS neboli Business Recovery Services je tým, který řeší restrukturalizace a pomoc firmám v krizi. Má tedy co do činění s krachujícím firmami, neuspokojenými věřiteli, žraločími investory, ale třeba i stovkami řadových zaměstnanců, kteří se bojí propouštění. Je to tedy ta „drsnější“ část consultingu, což měl Adam brzy poznat na vlastní kůži. Zároveň pro devětadvacet zemí střední a východní Evropy tyto služby řídí partner PwC a šéf oborové asociace restrukturalizátorů Petr Smutný, který si v tomto drsném oboru i mimo něj vydobyl respekt.

Adam nastoupil do kanceláře nejprve jako stážista. „Dělal jsem takovou tu klasiku. Připravoval prezentace, podklady a podobně. Potom jsem třeba z vlastní iniciativy vytvořil nástroj na analýzu dat z insolvenčního rejstříku, což mělo mezi kolegy docela úspěch,“ popisuje Adam Šoukal svoje začátky. Jeho slova o úspěchu následně potvrdila nabídka smlouvy na plný úvazek.

A hned první opravdová zakázka u klienta stála za to. Adama zavedla do Kopřivnice, kde PwC řídilo restrukturalizaci krachující automobilky Tatra. Adamovým úkolem bylo „v terénu“ zjišťovat a ověřovat opravdový stav firmy, zakázek a vyhlídek do budoucna. To byla pro čerstvého absolventa a dvacátníka docela drsná škola.

BUGA3856

„V Kopřivnici jsem tehdy v podstatě bydlel. Atmosféra přímo ve fabrice byla napjatá. Pamatuju si například, jak jsem dokončil report o stavu dojednaných dodávek na příští rok a před zasláním do banky jsem ho šel ještě ukázat jednomu z ředitelů. Ten papíry jen zvednul a přede mnou je teatrálně roztrhal,“ líčí Adam jeden z nezapomenutelných zážitků.

S PwC má ale Adam spojené i méně stresující a příjemnější zážitky. Účastnil se například tradičního firemního squashového turnaje, z kterého se každoročně šest nejlepších zástupců kvalifikuje na globální mistrovství PwC. „Ten rok, kdy jsem pracoval v Praze, jsem dostal od vedení budget na to, abychom právě globální finále uspořádali u nás. Myslím, že to bylo hodně povedené a všichni byli nadšení. To je taky zpětně jedna z charakteristik PwC, na kterou rád vzpomínám: Když někdo přišel se smysluplnou iniciativou, tak dostal šanci a prostor ji realizovat,“ dodává.

I když ho podle vlastních slov práce bavila a rychle se díky ní učil a rozvíjel, po přibližně roce stejně cítil potřebu po změně. „Moje přítelkyně tehdy studovala v Británii a řešili jsme, jak bychom mohli být víc spolu. V PwC zrovna v tu chvíli ale pro mou pozici nebyla otevřená možnost vyjet na ostrovy na stáž a zároveň jsme v BRS měli hodně práce, a proto mě nešlo jen tak uvolnit,“ vysvětluje tehdejší situaci.

Z těchto důvodů nakonec neodolal zajímavé nabídce, se kterou ho oslovili headhunteři španělské Banco Santander. Jedna z největších evropských bank si ho vyhlédla, aby se podílel na projektu integrace akvírované britské Royal Bank of Scotland do skupiny.

Jak je možné, že se k takové nabídce ve svém věku vůbec dostal? „Pomohlo určitě, že jsem studoval ve Španělsku a uměl jazyk. Ale hlavně šlo o referenci PwC v životopisu. Příležitost pracovat v Big4 jsme si mezi spolužáky i kolegy velmi cenili a velkou prestiž to mělo evidentně i na trhu práce,“ vysvětluje Adam Šoukal, jak se dostal během pár měsíců z brněnských univerzitních lavic do londýnského City.

V Londýně se staral o migraci korporátních úvěrových produktů klientů Royal Bank of Scotland do Banco Santander. „Měl jsem možnost sledovat, jak se britské firmy financují, co jim funguje dobře a co méně. Taky jsem získal přehled o komunikačních kanálech banky a o tom, jak se takové produkty distribuují a obsluhují,“ popisuje Adam náplň své práce a zároveň zkušenosti, které se mu brzy hodily.

Když se potom londýnský projekt po přibližně dvou letech chýlil ke konci, stál Adam opět na křižovatce. Buď mohl jít na další job v rámci skupiny, nebo zkusit něco úplně jiného. „V Británii jsem poznal nastupující fintech a P2P platformy. Začal jsem se o to zajímat a čím dál víc přemýšlet, zda by to nešlo přenést do českého prostředí,“ vzpomíná.

Jak se Adam rozhodl, už asi tušíte. Za pár měsíců seděl na brněnském výstavišti a coby zakladatel fintech start-upu vysvětloval Hospodářským novinám, kudy chce zamířit k miliardovým obratům.

Autor: Aleš Černý,

PR manažer PwC Česká republika,

bývalý ekonomický novinář