I někdejší světlušky a vlčata musí časem vyměnit klubovny a tábory za kanceláře a zasedačky. Blahopřejeme českým skautům k jejich dnešnímu svátku a děkujeme, že pro nás vychovávají lidi, jako je třeba Zuzana Vaněčková.

„Jsou to výzvy, kterým musíme jako Evropa čelit, protože nikdo jiný to za nás nevyřeší,“ zakončil tehdy ještě stále poměrně čerstvě zvolený francouzský prezident Emmanuel Macron svůj projev o zaměstnávání mladých lidí. Psal se rok 2017 a proslov zazněl v Göteborgu na Evropském sociálním summitu.

Jen pár minut po mladém francouzském státníkovi se k mikrofonu dostal ještě výrazně mladší speaker. Tehdy třiadvacetiletá členka boardu organizace European Youth Forum (YFJ) Zuzana Vaněčková. A přednášku o kampani za proplácení stáží od dívky v tmavých šatech s dlouhými vlasy zapletenými do copu pozorně v zaplněném sále poslouchal nejen Macron, ale s ním další hlavy států a představitelé evropských institucí.

„Nervózní je člověk vždy, ale myslím, že tehdy jsem to nevnímala nijak zvlášť, na podobná vystupování jsem byla už docela zvyklá,“ vzpomíná Zuzana, dnes konzultantka v PwC, zpětně na jeden z vrcholů její (stále trvající) kariéry v mládežnických a skautských organizacích.

Zuzana už v té době nebyla na podobných platformách nováčkem. Zkušenosti má jak z vlivné YFJ, tak třeba ze světové skautské organizace WAGGGS. Díky nim přednášela třeba i pro německou kancléřku Angelu Merkelovou a navštívila řadu evropských summitů, akcí Evropské komise a parlamentu nebo třeba organizace G20.

Macron

Všechno to začalo už v pěti letech. „Vypadala jsem tehdy větší než ostatní děti, a tak když začala moje starší sestra chodit do skauta, zůstala jsem tam rovnou s ní. Až když se potom zjistilo, že ještě nechodím do školy a tím pádem neumím číst, přišlo se na to, že jsem se stala skautkou dřív, než to v té době bylo oficiálně možné,“ usmívá se dnes nad začátkem své skautské cesty.

Na zážitky z doby, kdy se postupně od světlušky stala ranger, dodnes ráda vzpomíná:

Na skládání skautského slibu.

Na to, jak jí maminka na první výpravu nabalila batoh a ona se pod jeho tíhou překulila na záda.

Na hejno agresivních hus, které je obklíčilo a zahnalo na posed.

Na noční výpravu, kdy si až příliš pozdě všimli, že už nejdou po břehu, ale rybníkem.

Na nápad potřít špekáček marmeládou a překvapení, že to vůbec nechutná špatně.

Na hrdost, kterou cítí, když se podívá na své někdejší malé svěřenkyně, které už dnes samy vedou výpravy.

Kromě praktické náplně se ale brzy začala Zuzana zajímat i o organizační rozměr skauta. Ten záhy přerostl mantinely domovského oddílu a klubovny v pražské Krči. Nejprve zamířila do České rady dětí a mládeže a odtud potom do globální skautské organizace i evropského fóra mládeže.

Na Západě se o kauzalitě mezi chozením do skauta a úspěšnou kariérou v dospělosti ví už dlouho. Skautskou minulost má většina amerických prezidentů z posledního století, stejně tak jako jedenáct z dvanácti lidí, kteří se kdy prošli po Měsíci. O tom, že na zmínku o skautské kariéře v životopise slyší i čeští headhunteři, před pár lety psal také časopis Respekt.

Zuzana Vaněčková tomu velmi dobře rozumí. „Skaut je taková přípravka manažerských dovedností. Když máte už jako náctiletí zodpovědnost za další děti, tak vás to hodně naučí. Navíc samotná motivace dobrovolnického kolektivu je velká výzva, musíte to totiž dokázat jinak než financemi,“ vysvětluje Zuzana a přidává rovnou konkrétní příklad: „Vezměte si třeba organizaci tábora. To je dost náročná logistická operace, kde navíc nakládáte se statisícovým rozpočtem a k tomu všemu musíte zajistit bezpečnost nebo stravu pro desítky dětí.“

Využitelnost skautských dovedností v životě je pro Zuzanu Vaněčkovou vůbec komplexnější téma. Zabývala se jím v první fázi svého působení v nadnárodních mládežnických organizacích. Konkrétně se jednalo o takzvané uznávání neformálního vzdělávání, za které na půdě evropských úřadů a institucí Zuzana lobbovala. „Jde o to, aby se kromě formálního vzdělání nabytého ve školách patřičně oceňovaly právě i zkušenosti získané v dobrovolnických organizacích,“ shrnuje základní myšlenku.

Tu se podle ní průběžně daří prosadit. „Dnes má neformální vzdělávání svou šablonu v uznávaném templatu Europass CV, stejně jako na LinkedIn. A obecně se o něj firmy začínají čím dál víc zajímat,“ vypočítává konkrétní příklady.

Stejně jako neplacené stáže, o kterých Zuzana přednášela evropským lídrům v Göteborgu, i neformální vzdělávání se řadí mezi sociální témata. A právě tím se dostala Zuzana Vaněčková k oblasti označované ESG (Environmental, social and corporate governance).

To je zjednodušeně řečeno fenomén akcentující měření, regulaci a dopad nefinanční roviny podnikání. Tedy snaha o to, aby akcionáři a boardy firem stejně jako na výkaz zisků a ztrát dbali i na to, jaký má jejich podnikání dopad na životní prostředí nebo místní komunity a společnost. Firmám na druhou stranu přináší možnost kontroly nad některými riziky, jako jsou ceny emisních povolenek nebo následky extrémního počasí.

Zuzana se tak odklonila od klasické dráhy „mládežnických funkcionářů“, kteří zpravidla pokračují ve veřejné sféře či evropských institucích. Naopak vyrazila do sektoru soukromého, přesněji řečeno korporátního.

V devatenácti letech, ještě jako studentka andragogiky na Karlově univerzitě, začala pracovat pro SAP. „Nebyla to žádná brigáda nebo stáž, ale smlouva na částečný úvazek,“ dodává ve shodě s filosofií, za kterou bojovala na půdě mezinárodních institucí.

Následně přešla do gigantu Home Credit, který se tou dobou chystal na hongkongskou burzu a v procesu IPO bylo potřeba dbát i na nefinanční ukazatele. Když nakonec z veřejného úpisu akcií splátkové firmy sešlo, dostala se Zuzana postupně na svou současnou pozici v PwC („I když mě samotné se to už netýkalo, nejdřív ze všeho jsem se ujistila, že PwC platí všem stážistům.“).

I tady se věnuje ESG, které je aktuálně v portfoliu poradenských služeb jednou z nejdynamičtějších položek. Firmy a instituce, které se o udržitelnost nezajímají sami od sebe kvůli snaze odvrátit či alespoň korigovat již probíhající změnu klimatu, k tomu totiž v posledních měsících čím dál víc tlačí buď jejich mateřské společnosti a obchodní partneři, nebo regulace a nastavení evropských fondů, které udržitelnost spolu s digitalizací akcentují.

„Konkrétně například počítám uhlíkové stopy firem či různých produktů nebo se podílím na vytváření nefinančních reportů,“ vysvětluje náplň své práce. Mezi ni momentálně patří i vedení obsahové části projektu na vývoj webové aplikace automatizující pro klienty právě tvorbu nefinančního reportingu.

„Největším praktickým problémem pro firmy je roztříštěnost dat. Například u obchodního řetězce to zpravidla funguje tak, že jeden člověk obepisuje stovky poboček či obchodů a žádá je o údaje ohledně spotřeby vody či energií. Dostává je v různých formátech a různými kanály, složitě je přepočítává, což práci znesnadňuje a navíc zvyšuje riziko chyb,“ popisuje problém.

Jeho řešením má být právě zmíněná apka, která spousta procesních úkonů zautomatizuje a samotný sběr dat více zpřehlední. S tímto nápadem Zuzana spolu se třemi kolegyněmi uspěla v interní soutěži PwC Academie a nyní ho za pomoci technologického týmu Risk Assurance PwC realizuje.

Zuzana tak pokračuje v dráze, kterou v pěti letech předčasně začala jako předškolní světluška a rozvíjela ji následně na úrovni národních i nadnárodních organizací. Jen zatímco na evropských summitech řešila ze zkratky ESG především písmeno S (Social), nyní se profesně více zabývá tím, co představuje E (Environmental). Starost o životní prostředí je obecně skautům po celém světě víc než vlastní.