Filip Kabelka začal pracovat v PwC už při studiu na VŠE. Proto mohl po dokončení studií nastoupit rovnou na pozici Senior Associate. Je členem týmu CMAAS (Capital Markets and Accounting Advisory Services) a věnuje se poradenství v oblasti treasury. Že vám treasury nic neříká? Pro ty, kdo pracují ve financích, jde o jedno z nejzábavnějších odvětví. Naši kolegové z týmu CMAAS totiž řeší finanční toky ve firmách nebo odolnost společnosti vůči měnovým a úrokovým rizikům.
Filipe, kam spadá tvůj tým CMAAS a co vlastně děláte?
Organizačně jde o Assurance, pod které spadá třeba i (core) Audit. Výjimka Treasury týmu spočívá v tom, že děláme audit jenom částečně (ne celý audit, ale jenom část, podporu). To děláme v období leden až březen a zbytek roku děláme advisory. Což je super, protože člověk je šťastný, že může přesedlat a dělat něco jiného.
Takže ti střídání činností vyhovuje?
Co jsem vypozoroval, jsou s tím spokojení všichni. Když si člověk chce odpočinout od toho, co zrovna dělá, tak ví, že ho v budoucnu čeká zase změna.
Nemáš problém s pravidelným přepnutím, přenastavením se?
Nemám, ta práce spolu často úzce souvisí. To, co kontrolujeme, je vlastně to, co jindy společnostem radíme. Je to vlastně stejné téma, akorát z jiného úhlu pohledu.
Dokážeš jednoduše popsat, co obnáší advisory?
Advisory obnáší to, že za námi chodí společnosti, ať už české nebo zahraniční, s tím, že potřebují pomoci. Týká se to hlavně treasury oblastí (třeba risk management, zajišťovací účetnictví). Neorientujeme se jen na jednu oblast, pokrýváme celé spektrum treasury. Děláme na zakázkách, které se týkají likvidity, řízení měnového nebo úrokového rizika.
Začal jsi pro PwC pracovat už na škole. Jak ses k tomu dostal?
V bývalé práci jsem pracoval v účtárně, nic zajímavého. Seznámil jsem se tam ale s kolegyní, která studovala doktorské studium na VŠE. Dozvěděl jsem se, že doktorandi mohou dělat vedoucího bakalářek. Ona s tím souhlasila, což bylo super, protože jsme byli kamarádi. Povedlo se mi bakalářku s ní napsat, pak jsem i udělal státnice. Potom odešla a nastoupila do PwC. Jednoho dne mě zkontaktovala, že shání do Treasury nové interny, že by to pro mě byla příležitost pro nasbírání zkušeností, protože si tu člověk osahá všechno. Tak jsem šel na pohovor a dostal se do PwC.
Pokračoval jsi pak na magisterském studium, jak to šlo s prací dohromady?
Všichni byli vstřícní, mohl jsem si to individuálně naplánovat. Funguje tam režim, že škola je na prvním místě, dost často mi to opakovali. Byl jsem za to vděčný, protože jsem chtěl školu co nejdřív dokončit a nastoupit na full time, už bylo náročné soustředit se chvíli na školu, chvíli na práci. Obecně jsem byl v práci třeba dva a půl dne, ve zkouškovém jsem si vzal volno a když jsem dokončil zkoušky, mohl jsem být víc v práci.
Pomohla ti nějak práce při studiu?
Určitě. Psal jsem diplomku na téma zajišťovací účetnictví, což je u nás v práci velké téma. Měl jsem to napsané raz dva, protože jsem vlastně jen popisoval to, co už jsem věděl z práce. Využil jsem znalosti toho, co jsem opravdu dělal.
A pomáhala ti práce i mimo diplomku?
Byly to trochu jiné světy, protože jsem měl obor Účetnictví a finanční řízení podniku, tam se tohle moc neřeší (rizika, finanční deriváty, zajišťovací účetnictví apod.), spíš to bylo naopak. V práci jsem využíval znalosti ze školy.
A nevidíš problém v tom, že jsi studoval něco trochu jiného, než co teď děláš?
Nevidím, když nastoupí nováček, první asi dva měsíce jsou intenzivní školení a tréninky, plus v týmu jsou zkušení lidé, kteří jsou ochotni pomáhat. Ještě se mi nestalo, že by mě někdo odmítl. A je jedno, jestli s tím člověkem zrovna pracuji na projektu, nebo ne. Je to fajn pocit, že člověk nebude odmítnutý a že se mu dostane pomoci, když potřebuje.
Zmínil jsi pracovní zkušenost mimo PwC, můžeš stručně srovnat?
Minulé prostředí bylo trochu naškrobené, v PwC se všichni známe na kamarádské úrovni, je to příjemnější. Teambuildingy jsou super, je to vždycky zábava, pořádají se i lyžařské zájezdy. Dokonce i teď, když není možné se sejít, naše projektová manažerka uspořádala virtuální teambuilding, bylo to hrozně fajn, na chvíli jsme se vrátili do režimu, kdy se vídáme. Je to jiné, než jsem čekal, myslel jsem, že když je to korporát, budeme si cizí.
Když máš problém, máš ho s kým řešit?
Určitě, často se dělají meetingy, kde můžeme partnera oslovit s problémem, klást otázky na tělo. Je to otevřené, podporované. Mám pocit, že i když je nás tam dost, na každém záleží.