Dne 12. 5. 2021 vydal Nejvyšší soud ČR pod sp. zn. 27 Cdo 3549/2020 převratné usnesení, které přinese výraznou změnu do dosavadní praxe v souvislosti se stanovením předmětu podnikání společnosti. Ve stanovách nebo společenských smlouvách nově nebude možné uvádět jako předmět podnikání „výrobu, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“, neboť takové vymezení není podle NS dostatečně určité, ale bude nutné přesně vymezit konkrétní obor činnosti spadající pod tuto živnost volnou.

Převratný judikát stanoví, že cit. „Ujednání stanov, podle něhož je předmětem podnikání společnosti výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona nesplňuje požadavek určitosti, neboť z něj není zjevné, co je předmětem podnikání dané společnosti, a odpovídajícího výsledku se nelze dobrat ani výkladem. Takové ujednání je proto z důvodu neurčitosti jeho obsahu zdánlivé (§ 553 o. z.) a nepřihlíží se k němu (§ 554 o. z.) ... Na jeho základě tudíž není možné předmět podnikání do obchodního rejstříku zapsat.

Žádná rozumná osoba v postavení společníka či člena obchodní korporace nemůže z takového ujednání usuzovat, že vůlí společníků bylo podnikat ve všech výslovně vypočtených činnostech označených v této příloze, a tedy se sjednává, že předmětem podnikání bude předem nevymezený okruh činností.

Je-li ve společenské smlouvě uveden a případně i do obchodního rejstříku zapsán jako předmět podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, odporuje tento zápis § 25 odst. 1 písm. b) z. v. r. a je třeba zjednat nápravu postupem podle § 9 odst. 1 z. v. r. (pozn aut.: zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů – Jestliže obsah zápisu ve veřejném rejstříku odporuje donucujícímu ustanovení zákona a nelze-li dosáhnout nápravy jinak, rejstříkový soud vyzve zapsanou osobu ke zjednání nápravy. Jde-li o právnickou osobu a ta ve stanovené lhůtě nezjedná nápravu, může soud i bez návrhu, je-li takový postup v zájmu ochrany třetích osob, rozhodnout o jejím zrušení s likvidací.).“

Rozhodnutí je překvapivé i z toho důvodu, že historicky byla praxe přesně opačná – po rozsáhlé novelizaci živnostenského zákona z roku 2008 začaly rejstříkové soudy (v úmyslu zajistit soulad této novely se zápisy v obchodním rejstříku) z vlastního podnětu a bez návrhu dotčených společností hromadně zapisovat změnu předmětu podnikání právnických osob právě na onu formuli „Výroba, obchod a služby neuvedené v příloze 1 až 3 živnostenského zákona“. A nezanedbatelné množství společností se této v té době uplatňované praxi rejstříkových soudů podřídilo – v návaznosti na provedené změny zápisu v obchodním rejstříku změnily společnosti i svá zakladatelská právní jednání, aby jejich obsah odpovídal předmětu podnikání nově uváděnému v obchodním rejstříku, a to i přesto, že původně zapsaný údaj často mnohem více odpovídal skutečně vykonávané činnosti společnosti.

S vydaným rozhodnutím Nejvyššího soudu se tak vracíme zpět v čase. Pro mnohé společnosti to nyní znamená, že budou nuceny na výzvu rejstříkového soudu zjednat nápravu a změnit svůj předmět podnikání v zakladatelském právním jednání tak, aby byl dostatečně konkrétní, a odpovídal tomu, v jaké oblasti společnost skutečně podniká, jinak se společnost vystavuje riziku, že bude zrušena s likvidací. U nově zakládaných společností tak lze doporučit, aby měli zakladatelé již dopředu rozmyšleno, čemu se bude společnost věnovat, aby nemuseli v budoucnu měnit zakladatelské právní jednání s neurčitě stanoveným předmětem podnikání a vyhnuli se tak dalším nákladům v souvislosti se změnou těchto listin.

***
Barbora Šatrová