Evropská unie v posledních měsících svými kroky a prohlášeními jasně ukazuje, že environmentální politika a její cíle patří mezi priority. 

V červenci 2021 byl Evropskou komisí přijat balíček návrhů pod souhrnným názvem “Fit for 55”, jehož cílem je snížit emise do roku 2030 o nejméně 55 % oproti hodnotám roku 1990, stát se do roku 2050 klimaticky neutrálním kontinentem a splnit předsevzetí daná v tzv. Zelené dohodě pro Evropu (Green Deal). Významným nástrojem pro dosažení tohoto cíle je novelizace zákonů týkající se energetiky, dopravy, využití půdy a také souvisejících daní. 

Evropská komise již před časem vyhlásila, že hlavními pilíři programu “Fit for 55” bude zavedení uhlíkového cla a přepracování konceptu zdanění energií v Evropské unii. Jde o poměrně obsáhlá a ambiciózní témata a jejich konečná podoba bude záviset na výsledcích mnoha jednání a nalezení konsenzu jak mezi členskými státy, tak i mezi ekologickými a obchodními zájmy celé Unie. 

Uhlíkové clo nebo také uhlíková daň má být nástrojem pro minimalizaci tzv. “úniku uhlíku”, kdy evropské společnosti přesouvají emisně náročnou výrobu do zahraničí, kde platí z hlediska emisí uhlíku volnější normy. Další emise pak vznikají dovozem výrobků zpět do EU. Tímto způsobem dojde k pouhému přesunu emisí namísto jejich snížení, a to může ve svém důsledku vážně ohrozit klimatické úsilí EU a celého světa. 

Koncept uhlíkového cla by měl úniku uhlíku zabránit tím, že zdraží výrobu mimo EU a zpětný dovoz, a zároveň podpořit zvýšené ambice EU v oblasti zmírňování změny klimatu a být slučitelný s mezinárodními obchodními ujednáními. V současnosti se očekává, že uhlíkové clo bude vybíráno v souvislosti s dovozem cementu, elektřiny, hnojiv, železa, oceli a hliníku. Nejvíce tedy ovlivní ocelářský, ropný, chemický a energetický průmysl.

Pro revizi zdanění energií připravila Evropská komise společný rámec EU pro zdanění energie - směrnice o zdanění energie. Cílem nového návrhu na její revizi je sladit zdanění energetických produktů v jednotlivých členských státech s klimatickými cíly EU, podpořit čisté technologie a odstranit zastaralé výjimky podporující využívání fosilních paliv. 

Mimo nastíněných prioritních oblastí zájmu Evropské komise můžeme v současnosti sledovat i další druhy daní, které nabývají na významu a které jsou postupně zaváděny ve státech EU i mimo ni. Jde o daň z nerecyklovaných plastových obalů a o daň ze slazených nápojů. Zatímco první z těchto daní je čistě ekologicky zaměřená a cílí na snížení množství odpadu, daň ze slazených nápojů má širší přesah do sociální a zdravotní oblasti a je svou podstatou spotřební daní. 

Plastovými obaly se Evropská komise zabývá velmi rozsáhle. Kromě postupného omezování distribuce jednorázových plastových obalů zavedla od počátku roku 2021 nový odvod do evropského rozpočtu, který členské státy hradí na základě množství nerecyklovaných plastových obalů v oběhu. Nerecyklovaným obalem se rozumí obal, který obsahuje méně než 30 % recyklovaných materiálů, a za každou tunu takovýchto obalů odvede členský stát 800 eur. 

Pro lepší ilustraci, celkový odvod České republiky za rok 2021 je odhadován na 70 milionů eur. V důsledku tohoto nového odvodu se v rámci EU již objevili návrhy na zavedení daně z plastových obalů i s konkrétními termíny jejího zavedení. Itálie a Španělsko tuto daň zavádí od počátku roku 2022, V Dánsku, Německu a Polsku uvažují o jejím zavedení v příštích třech letech. Mimo EU je nejdál Velká Británie, kde jsou již daná pravidla této daně i datum jejího zavedení - duben 2022. Dopad této daně je velmi široký, nejvíce její zavedení postihne výrobce obalových materiálů, dodavatele spotřebního zboží, a to včetně online prodeje, dále pak potravinářský, farmaceutický a kosmetický průmysl.  

Daň ze slazených nápojů se zaměřuje, jak už její název napovídá, na nápoje s obsahem cukru a nejčastěji platí, že čím vyšší obsah cukru v určitém množství nápoje, tím vyšší je i odváděná daň. V roce 2021 je tento druh daně zaveden ze zemí EU ve Francii, Belgii, Maďarsku, Irsku, Polsku, Finsku, Lotyšsku, Estonsku, Portugalsku a Španělsku a mimo EU ve Velké Británii, Norsku, některých státech USA, Indii, ve státech Blízkého východu a na mnoha tichomořských ostrovech. Zavedení této daně je možné postupně předpokládat i v dalších zemích včetně České republiky, protože negativní dopad slazených nápojů na zdraví je neoddiskutovatelný a stejně tak jejich nepřímý vliv na zdravotní systém a jeho financování. S ohledem na jasnou definici této daně je zřejmé, že nejvíce dopadá na potravinářský průmysl, zejména výrobce nápojů a sladidel. 

Ve světle vývoje v oblasti ESG, tzv. zelených fondů a zvyšujícího se důrazu na společenskou odpovědnost firem je nyní včasná připravenost na nové druhy daní a poplatků a jejich správná implementace důležitější než kdy předtím. V České republice momentálně není zavedení zmíněných daní veřejně diskutováno, částečně i díky volbám, ale je jisté, že v nějaké podobě budou dříve nebo později zavedeny i u nás. Podnikatelé a investoři by proto měli pozorně sledovat vývoj diskusí v rámci Evropské Unie, aby měli včas k dispozici kvalifikované zaměstnance a efektivní technologické nástroje, a dokázali tak flexibilně reagovat na nové zákonné povinnosti. 

***

Michaela Vraná, Martin Diviš
PwC | Daňové a právní služby