Díky mezinárodně stanovené minimální ceně uhlíku (international carbon price floor - ICPF) za znečišťování emisemi skleníkových plynů by mohlo dojít k dalšímu snížení emisí, což přispěje k řešení globální klimatické krize. O jak velké snížení emisí se však jedná? A jaký to může dopad na globální ekonomiku? 

Ze zjištění publikovaných v novém reportu společnosti PwC a Světového ekonomického fóra, „Climate Ambition: Analysis of an International Carbon Price Floor”, vyplývá, že díky minimální stanovené ceně uhlíku, respektive emisních povolenek, by mohlo dojít ke snížení globálních emisí skleníkových plynů o 12 %. Zavedení minimální ceny tuhy emisí oxidu uhlíku by přitom stálo méně než 1 % HDP, přičemž tento náklad by byl vykompenzován tím, že se předejde ekonomickým ztrátám souvisejícím s globálním oteplováním a dojde k potenciálně produktivnímu využití uhlíkových výnosů. 

V reportu je uveden model dopadu minimální ceny uhlíku dle návrhu Mezinárodního měnového fondu (IMF). To je nástroj, který má do roku 2030 stanovit minimální cenu emisních povolenek následovně: 75 dolarů za tunu u zemí s vysokým příjmem, 50 dolarů za tunu u zemí se středním příjmem a 25 dolarů za tunu u těch s nízkým příjmem (hodnota dolaru z roku 2018). Účelem této struktury je snížit riziko, že bude docházet k přesunu emisí ze zemí s nízkou cenou emisí skleníkových plynů – tzv. únik uhlíku –, a naopak dojde k většímu zapojení zemí s nízkým příjmem.

Jiný aktuální samostatný průzkum - PwC Net Zero Economy Index - ukazuje, že aby se mohlo globální oteplování zastavit pod maximální hranicí 1,5 stupně, čímž se zamezí riziku katastrofické změny klimatu, snižování emisí skleníkových plynů bude muset být pětkrát rychlejší než doposud

Klíčové poznatky z reportu:

  • Mezinárodní cena uhlíku může být vykompenzována. Za předpokladu, že tržby z navrženého systému minimálních globálních cen emisních povolenek vrátíme zpět domácnostem, by se u všech zkoumaných scénářů snížil HDP o méně než 1 %. V dlouhodobém horizontu by přinejmenším většina ztrát HDP byla vykompenzována snížením ekonomických ztrát v důsledku globálního oteplování: zvyšování hladiny moře, nedostatečná produktivita pracovníků a sektoru zemědělství, újma na zdraví jedinců. 
  • Potenciální využití významných zisků z minimální ceny uhlíku pro ty nejchudší. Minimální cena uhlíku by mohla v některých zemích zvýšit HDP až o 3 %, načež by mohla být tato částka vrácena domácnostem s nižšími příjmy a přechod by tak byl spravedlivý.
  • Efektivní snížení emisí až o 12,3 % v důsledku zavedení minimální mezinárodní ceny uhlíku. V kombinaci se stávajícími závazky jednotlivých zemí ke snížení emisí v rámci národních klimatických plánů (tzv. NDC) může být dosaženo přinejlepším globální teploty vyšší o 2 °C ve srovnání s obdobím před počátkem industrializace. Spolu s posílením klimatických cílů a jednotlivých podniknutých kroků by naše planeta měla větší naději na dosažení hranice 1,5 °C.
  • Schopnost zabránit výraznému „úniku uhlíku“ (přesunu emisí mezi jurisdikcemi z důvodu nižší ceny uhlíku). Z modelu vyplývá, že v důsledku zavedení globální minimální ceny uhlíku, a to i se sníženou minimální cenou u zemí s nižším a středním příjmem, by docházelo pouze k zanedbatelným přesunům výroby produkující emise do zemí, kde jsou ceny uhlíku nižší. 

V současné době se cena uhlíku pohybuje v přepočtu od nuly po 130 dolarů za tunu CO2. V důsledku toho mají jednotlivé země nerovné podmínky a klimatické cíle těch zemí, jež se obávají ztrát z důvodu mezinárodní konkurence, jsou omezovány. V červnu letošního roku předložil Mezinárodní měnový fond rámec s návrhem rozdílných cen pro emise ekonomik v různých stádiích rozvoje, díky čemuž dojde k vyšší účasti na snižování emisí.

Partner PwC Česká republika a expert na udržitelnost Jan Brázda říká: „Základním rozměrem boje proti změně klimatu je jeho globální charakter. Stejně jako je důležité, aby se všechny státy zavázaly k čistým nulovým emisím, je nutné mít i určenou cestu, kterou zejména významní hráči za cílem půjdou. Studie PwC a WEF ukazuje, že globálně stanovená minimální cena emisí uhlíku je jedním z nástrojů, které tomu mohou pomoci. Má totiž potenciál omezit praxi, kdy země s drahými povolenkami outsourcují emisně náročnou výrobu v zemích s volnějšími pravidly a tím celý záměr boje proti změně klimatu podrývají.” 

Globální lídr sítě PwC Bob Moritz říká: „Zjištění vyplývající z naší analýzy jsou velmi povzbudivá. Zavedení minimální ceny uhlíku by díky zrychlení snižování emisí mohlo výrazně přispět k řešení globálního oteplování. K tomu by mohlo dojít bez výrazných ekonomických škod na živobytí a byznysu, ačkoliv dopady by mohly být z globálního hlediska trochu nejednotné. Pokud bychom však nejednali vůbec, dopady na naši společnost a na obchod budou mnohem vyšší. Politické a technické výzvy zůstávají i nadále v popředí, my však doufáme, že výsledky výzkumu pomohou jednotlivým zemím pochopit, že stanovení ceny uhlíku posílí snahu všech o dosažení uhlíkové neutrality. Díky tomu zabráníme nejhorším možným dopadům změny klimatu na jednotlivce a na celou naši planetu.“

Børge Brende, president Světového ekonomického fóra, říká: „Výsledky analýzy týkající se minimální ceny uhlíku jsou velice pozitivní. Spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem bude klíčová pro další kroky i pro urychlení snahy o udržitelnější a inkluzivní zotavení.“ 

Kompletní report včetně technických dodatků je ke stažení na adrese www.pwc.com/carbonpricing