Whistleblowing je koncept, díky kterému mohou zaměstnanci oznámit protiprávní jednání ve firmě, aniž by se museli obávat postihu. Jeho základ tvoří vnitřní systém, který umožňuje zaměstnancům a dalším stanoveným osobám oznámit protiprávní jednání a zároveň získat ochranu před odvetným opatřením. Whistleblowing systém bude muset zavést většina společností v rámci celé Evropské unie.

Současná situace u nás

V České republice v tuto chvíli právní úprava jako celek neexistuje, problematika nebyla komplexně řešena a je roztříštěná mezi různé právní předpisy. V roce 2019 však byla přijata směrnice EU o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie. Ta zavádí povinnost pro ČR implementovat whistleblowing do národního právního řádu do 17. prosince 2021. Pokud to naši zákonodárci nestihnou, hrozí sankce ve formě pokut.

 Petr Glogar, advokát PwC Legal, k tomu uvádí: „Dá se předpokládat, že naši zákonodárci úpravu whistleblowingu nestihnou schválit v daném termínu. Můžeme tudíž očekávat jeho přijetí nejdříve v první polovině roku 2022. V současné době existuje návrh zákona o ochraně oznamovatelů, který směrnici více než plně transponuje (reflektuje) a pokouší se ji zavést do českého právního prostředí.“ Dodává ale, že je to pouze návrh zákona schválený minulou vládou, který leží v Poslanecké sněmovně.

Návrh zákona překračuje požadavky směrnice

Otázkou tedy je, jaká podoba zákona bude nakonec přijata. Určitě ale stojí za to podívat se v tuto chvíli blíže na současný návrh.

Whistleblowing se podle něj vztahuje na oznamování jednání, které nese znaky trestného činu nebo přestupku, případně i „méně intenzivního“ protiprávního jednání, které spadá do některé z chráněných oblastí definovaných směrnicí. Těmi jsou např. finanční služby, ochrana života a zdraví, bezpečnost dopravy a provozu nebo praní špinavých peněz. U trestného činu a přestupku může jít o jakoukoliv oblast – v tomto bodě český návrh zákona překračuje směrnici, a rýsuje se tak velký bič na zaměstnavatele a velká výhoda pro zaměstnance a podobné oznamovatele.

Vymezení okruhu oznamovatelů je opět velmi široké. Může se jednat o zaměstnance, „dohodáře“, ale i kandidáty na tyto pozice. Spadají sem i OSVČ, a to i ty, které se teprve uchází o spolupráci. Návrh počítá také s praktikanty, stážisty, ale i jakýmikoli osobami, které se společností spolupracují v rámci poskytování dodávek nebo služeb. To znamená, že „whistleblowerem“ může být i zaměstnanec třetí osoby, který u dané firmy provádí například stavební úpravy. Do okruhu samozřejmě patří i statutární a kontrolní orgány, akcionáři či společníci.

Návrh se odchyluje od směrnice zejména v oblasti povinných osob. Zatímco směrnice stanovuje hranici 50 zaměstnanců, a to s postupným náběhem (neboť v první vlně by povinnou osobu byly společnosti s více jak 250 zaměstnanci), návrh českého zákona je mnohem přísnější – povinnost zavést oznamovací systém totiž ukládá společnostem s více jak 25 zaměstnanci. „Je to dovolená odchylka, protože směrnice říká, že odchylky ve prospěch oznamovatelů jsou povoleny,“ hodnotí tento bod Petr Glogar. Perličkou je, že agenturní zaměstnanci budou počítáni dvakrát, jak svojí agenturou, tak uživatelem, ke kterému jsou přiděleni.

Co musí firmy udělat

Pokud společnost spadá do okruhu povinných osob (vedle počtu zaměstnanců jsou tu i další kritéria), je dle návrhu její povinností zřídit vnitřní oznamovací systém pro přijímání a vyřizování oznámení, počítá se i s možností outsourcingu. Firma musí také určit a poučit příslušnou osobu, která bude za tuto oblast odpovědná, a materiálně ji zajistit. Návrh také za určitých podmínek připouští sdílení jednoho systému více firmami. „Mohou mít v zásadě společnou i jednu příslušnou osobu. která bude ten systém spravovat,“ dodává Petr Glogar.

V rámci řešení oznámení je pak firma povinna chránit totožnost oznamovatele, zabránit odvetným opatřením a přijmout opatření k nápravě protiprávního stavu nebo k jeho předejití.

Podniková praxe

Fungování systému v praxi je založené na několika základních prvcích. Jedním z nich je povinnost firmy dálkově zpřístupnit potenciálním oznamovatelům informace o existenci systému, způsobech podání oznámení a o příslušné, tedy kontaktní osobě. 

Oznamovatel musí mít možnost podat oznámení dálkovým způsobem, například telefonicky nebo písemně, ale i osobně. Miloš Sochor, advokát PwC Legal, k tomu uvádí: „Pokud je ve společnosti zaveden systém, v rámci kterého osoba může podávat oznámení pouze písemně nebo prostřednictvím hot linky, z pohledu nových pravidel to nebude dostačující. Způsob podání oznámení je totiž zcela na úvaze oznamovatele.“

Ptáte se, jaká bude v praxi role příslušné osoby? „Je zásadní osobou pro vyřízení oznámení, je to osoba, vůči které oznamovatel bude jednat a se kterou bude v kontaktu. Samozřejmě je možné, aby příslušných osob bylo více,“ říká Miloš Sochor. Samotný proces potom popisuje takto: „Příslušná osoba přijme oznámení, komunikuje s oznamovatelem, posoudí důvodnost oznámení a až na konci této cesty sdělí povinné osobě, např. zaměstnavateli, své závěry a zda navrhuje opatření k nápravě.“

V případě důvodného oznámení se role ujímá povinná osoba, která musí situaci vyřešit, tedy předejít protiprávnímu stavu, a pokud již existuje, přijmout opatření k nápravě. Příběh se uzavírá přijetím takového opatření a informováním příslušné osoby, která bezodkladně o opatření vyrozumí také oznamovatele.

V případě nedůvodného oznámení o tom příslušná osoba bezodkladně vyrozumí oznamovatele a poučí jej o možnosti podat oznámení u příslušného orgánu veřejné moci.

Jak funguje ochrana oznamovatele

Jak už bylo naznačeno několikrát, zásadním bodem je poskytnutí ochrany oznamovateli, bez toho by systém nemohl fungovat. Jde o mlčenlivost a zamezení identifikace oznamovatele a co se týče konečné fáze, nejdůležitější je přímý zákaz odvetných opatření. Takovým opatřením může být i jednání, které je formálně na první pohled z pracovněprávního pohledu v pořádku (snížení mzdy, převedení na jinou činnost, ukončení pracovního poměru z organizačních důvodů, nebo dokonce neprodloužení smlouvy). V rámci zákona se potom vždy bude zkoumat, jestli výše uvedené opatření nebylo učiněno v důsledku podaného oznámení. Důkazní břemeno v potenciálním sporu u soudu nese zaměstnavatel. Pokud se mu nepodaří prokázat, že jeho jednání nebylo motivované oznámením a že bylo přiměřené a legitimní, bude se mít za to, že se jednalo o odvetné opatření.

Bonzáctví nebo efektivní systém?

Oznamovací systém u nás může mít negativní stigma bonzáctví, a přirozeně se tak množí otazníky ohledně efektivního fungování. O zkušenostech firem na českém trhu, které systém implementovaly, mluví Kateřina Halásek Dosedělová, ředitelka oddělení Forenzních služeb PwC: „Pokud je systém správně nastavený a je v souladu s firemními hodnotami a kulturou dané společnosti, je schopen vedení společnosti a hlavním stakeholderům identifikovat možná rizika. Umožní tak na ně aktivně a včas zareagovat, než se zhrzený zaměstnanec se svým podnětem obrátí na policii nebo přes tisk na veřejnost.“

Klíčová je v tomto směru důvěra zaměstnanců (třetích stran) v systém, tedy v to, že bude chráněna jejich totožnost, že proti nim nebudou vedena odvetná opatření, ale i v to, že se jejich podnětem bude někdo vážně a zodpovědně zabývat.

Online platforma

Současným trendem je podle Kateřiny Halásek Dosedělové využití online platforem, ať už se jim říká online schránka důvěry nebo whistleblowingová platforma. Mohou mít formu internetové nebo mobilní aplikace, která umožňuje podat podnět v režimu 24/7, a to jak písemně, tak i nahráním zvukové zprávy. Splňují zabezpečení z pohledu ISO norem, pravidel GDPR, důkladné dokumentace případů včetně komunikace s oznamovatelem a bezpečnou archivaci podnětů po jejich vyřešení. Nabízejí i možnost širšího použití (HR dotazy, operativní nedostatky nebo návrhy na zlepšení).

Doporučení na závěr

Petr Glogar doporučuje zakotvit celý mechanismus vnitřního oznamovacího systému vnitropodnikovou směrnicí a zaměstnance a další osoby s ní prokazatelně seznámit. Lze tak předejít nepříjemným následkům například v situaci, kdy zaměstnanec pošle oznámení na jiný než určený e-mail, ať už omylem nebo účelově. Pokud směrnice stanoví, jak by oznámení mělo vypadat, a bude obsahovat konkrétní kontaktní číslo a e-mail, nemůže potom taková událost jít k tíži příslušné osoby ani povinného subjektu.