Z Havířova do Prahy a pak rovnou na druhý konec zeměkoule. Poslední stanice? Brno. Zatím. Nechte se od manažera PwC Jirky Schwarze provést barvitou a inspirativní kariérní cestou, která začala úplně obyčejnou nejistotou, obavami a otazníky. A taky celkem zásadní chybou v přihlášce do PwC.

Jirko, co Tě lákalo na práci u PwC? Jak jsi začal?

Studoval jsem mezinárodní obchod, ten je hodně široký, není to výrazně úzká specializace, spíš takový základ pro další rozhodnutí. Když jsem končil školu, věděl jsem, že chci pracovat pro firmu, která dělá klientské služby. Neměl jsem ale představu, co všechno do toho patří. Lákalo mě to, že když pracuješ s různými klienty z různých odvětví, hodně se toho dozvíš, poznáš hodně lidí z různých firem odlišných odvětví, ať už z financí, z výroby nebo z projektového managementu. Musíš s nimi mluvit, protože je potřeba pochopit jejich procesy. To byla hlavní motivace, proč jsem chtěl do PwC.

A tohle očekávání se naplnilo?

Určitě. K tomu je ještě taková funny story… Když jsem si po škole hledal práci, jedním ze zaměstnavatelů, kam jsem chtěl poslat přihlášku, bylo PwC. Moc jsem ale nevěděl, co je audit a co se za tím skrývá. Chtěl jsem se přihlásit do advisory (poradenství), jenže jsem se spletl a poslal přihlášku do assurance (audit), nenapadlo mě, že je to něco jiného. Pak jsem byl pozvaný na assessment centrum a prošel jsem dopoledním programem (skupinové diskuse, případové studie, interakce s dalšími zájemci). Odpoledne, kdy jsou face to face rozhovory, jsme se dostali k tomu, že jde o audit. V tu chvíli mi to došlo, ale asi to nebyla chyba, když jsem u toho spokojený zůstal 7 let.

Co se naopak nenaplnilo, co Tě překvapilo?

Obecně si myslím, že jsem měl ta očekávání nastavená relativně dobře, tušil jsem, že to bude náročná práce, která bude vyžadovat nasazení. Ale odměna za to je adekvátní a férová, především v tom, že člověk se posouvá každý rok. Roste, dělá jinou práci, postupně se dostane k řízení lidí. Pořád se vyvíjí. Samozřejmě v auditu jsou období, kdy je práce opravdu hodně – zhruba od ledna do března/dubna. Nicméně pořád je to zvládnutelné. A co se týče překvapení… I když je to korporát, lidé jsou tu skvělí, přátelští, otevření, velmi ochotní pomoci. Přišel jsem ze školy a neměl jsem účetní background, musel jsem se toho hodně naučit, ale firma i lidi mi v tom hodně pomohli, všichni podporovali můj růst. To bylo pro mě překvapení.

Jak bys popsal vývoj kariéry v Praze?

Každý rok je hodnocení, kde posbíráš zpětné vazby od lidí, se kterými spolupracuješ. Pak je tu kouč (mentor), kterého má každý, jeho role je hrozně důležitá. Reprezentuje na hodnocení a vůbec provází kariérou během celého roku, pomáhá nastavit cíle, určit, na co se zaměřit. Můžeš s ním ledacos konzultovat – i mimo kariéru, třeba plánování dovolené s ohledem na tvé potřeby a potřeby firmy, to je super. Začal jsem jako junior, potom jsem byl etablovaný junior, potom jsem se posunul do role senior associate. Pak jsem odjel na Nový Zéland.

Jiri_Schwarz_1A jsme u toho. Proč vlastně Nový Zéland?

Od začátku jsem věděl, že chci získat pracovní zkušenost v zahraničí. To byla vlastně taky jedna z velkých motivací, proč jsem chtěl do PwC, věděl jsem, že tady ta možnost je. Senior associate je taková „zdravá doba“, kdy nad tím uvažovat, proto jsem to začal řešit se svým koučem i s vedoucím oddělení. Ve hře bylo několik zemí – někde nehledali lidi, jinde to trvalo dlouho. Najednou se na interní stránce PwC objevil Nový Zéland a kancelář v Aucklandu a mě to oslovilo. Chtěl jsem do anglofonní země, druhá podmínka byla západní země, líbilo se mi i to, že je to mimo euroatlantickou oblast. Pak už to šlo hodně rychle.

Zkus prosím popsat pracovní zkušenost, která tam na Tebe čekala.

Byla skvělá. Samozřejmě začátky jsou náročné. Přestože je to PwC a mají systémy jako my v ČR, fungují trochu jinak, lidé jsou jiní, kultura taky. Nicméně i to je dobrá zkušenost – s vystoupením z komfortní zóny. Po čase se to usadí. Měl jsem tam svého buddyho, který pomůže s věcmi operativního charakteru – seznámí s kolegy, poradí, jak se dostat do práce, kam na oběd. Pracovně jsem dělal to samé, ale s jinými klienty v jiném prostředí.

Jiri_Schwarz_3Kolik jsi měl času na cestování?

Obecně mi na PwC vyhovuje, že je to flexibilní zaměstnavatel, dá se domluvit široká škála věcí. I v téhle oblasti – práce je daná, všichni ví, co mají dělat, ale jak se k cíli dostaneme, to je flexibilní. Byl jsem schopný se třeba domluvit, že naženeme práci v první půlce týdne a budeme mít volnější pátky (nejde to samozřejmě vždycky). Šanci objevovat jsme určitě měli. Projeli jsme Jižní ostrov Nového Zélandu, kus Austrálie, byli jsme na pacifických ostrovech – Havaj, Fidži, Cookovy ostrovy, Francouzská Polynésie. Měli jsme štěstí, že to ještě šlo.

Přivezl sis s sebou nějaké vylepšení, které se dá aplikovat na práci v našich podmínkách?

Lidé na Zélandu jsou obecně víc zrelaxovaní než v Evropě. Věci se tam vnímají jinak, i když jsou důležité. To byla velká inspirace, to se snažím přenést do svého týmu. Pozitivně působit na lidi, nepřenášet na ně stres – pokud máme nějakou extrémní prioritu, pořád je důležitá, ale nemusíme být tak zarputilí a mít obavy. Lidský aspekt je na Zélandu hodně důležitý, PwC dbá na spokojenost. A to je vlastně druhá věc, co jsem si přivezl – to, že budu mít dobré vztahy s lidmi, je důležitější než úkol sám. V okamžiku, kdy splníš zadání, ale během cesty létají třísky, je to horší varianta, než když splníš zadání možná malinko jinak, ale po cestě se vztahy utuží. To se tu snažím aplikovat.

A funguje to?

Bezezbytku.

Po návratu do ČR jsi zakotvil v Brně. Řekl bys nám k tomu víc?

Ano, přestěhovali jsme se do Brna a já nedávno přešel v rámci PwC do týmu účetního poradenství CMAAS (Capital Markets, Accounting Advisory & Structuring), kde se zaměřuji na agendu finančních ředitelů od transformace financí přes automatizaci a digitalizaci po poradenství firmám, které se chystají vstoupit na burzu. Mé stěhování do Brna má specifické důvody – moje manželka tu studuje druhou vysokou školu. Pro mě to není problém, dá se pracovat na dálku, pandemie změnila hodně věcí. Zjistili jsme, že se nepotřebujeme s kolegy tolik potkávat, spoustu věcí vyřešíme online, nemusíme tak často chodit do kanceláře. Někdy samozřejmě jedu do Prahy, ale jinak můžu pracovat z Brna, vůbec nás to neomezuje.