Krajský soud v Brně v rozsudku č. j. 30 Af 29/2020 – 48 rozhodl, že prodej bitcoinu za českou měnu nelze osvobodit na základě § 4 odst. 1 písm. ze) zákona o daních z příjmů, který se vztahuje na případy, kdy lze příjem fyzické osoby považovat za kurzový zisk, který vznikl při směně peněz z účtu v cizí měně. Soud přitom použil následující argumentaci:

- Za směnu peněz považuje pouze směnu takových peněz, které existují také v hotovostní podobě (mince, bankovky). Jelikož je bitcoin virtuální měna, která nemá svůj fyzický ekvivalent, nelze jeho prodej považovat za směnu cizí měny. Soud však doplnil, že se za peněžní prostředky považují také elektronické peníze, avšak jen za podmínky, že daná měna představuje pohledávku vůči tomu, kdo ji vydal, což neplatí v případě bitcoinu, který pohledávku nepředstavuje, příp. není jasné, kdo ji vydal a vůči komu je vystavená. 

- Za cizí měnu považuje pouze měnu emitovanou zahraniční centrální bankou, jejíž oběh je touto bankou regulován a na níž se vztahují obdobná pravidla jako na tuzemskou měnu. Jelikož bitcoin není emitován žádnou centrální bankou, nelze ho dle soudu pro účely tohoto ustanovení považovat za cizí měnu.

Soud dále uvedl, že podstatný je rovněž charakter uskutečněné transakce, tedy to, že v tomto případě bylo s bitcoinem naloženo jako s investičním nástrojem. Podle vyjádření soudu, kdyby žalobce bitcoin neprodal za českou měnu, ale místo toho nakoupil službu či zboží u obchodníka, který bitcoin přijímá jako platidlo, nejednalo by se o transakci podléhající dani z příjmů (podle § 10 odst. 1). Zajímavé je, že toto tvrzení je v rozporu s nedávno vydaným vyjádřením GFŘ č. j. 18809/22/7100-40050-205680, ve kterém je uvedeno, že na příjem ze směny kryptoměny za zboží či služby se hledí jako na nákup a prodej věci či služby a zdaňuje se v roce, ve kterém bylo příjmu dosaženo.

Pro úplnost je třeba uvést, že soud v tomto rozhodnutí řešil případ prodeje bitcoinu v roce 2017. V roce 2021 však El Salvador přijal bitcoin za svoji oficiální měnu společně s americký dolarem. Z argumentace uvedené v tomto rozsudku spíše vyplývá, že tato skutečnost by sama o sobě neměla na posouzení osvobození dle uvedeného ustanovení zákona o daních z příjmů vliv, nicméně je otázkou, jakým způsobem se bude interpretace v této otázce do budoucna ubírat. ***

Jan Fischer, Kateřina Matějková
PwC | Daňové a právní služby