Od poměrně náročné, zdlouhavé a pečlivě provedené fáze Empathize jsme si slibovali, že nás čekají o to vydařenější a efektivnější následné kroky. A co myslíte? Zatím to vypadá dobře, ale nechceme nic zakřiknout. Postupujeme proto dál se stejnou důkladností a nepolevujeme ani ve ctění principů metodologie Design Thinking, kterou úplně poprvé propojujeme s mindsetem BXT. O co jde?

reKáva nás baví

Přece o kávovou sedlinu. Ale taky o ekologii a vlastně ještě mnohem víc. Třeba o nové obzory, zábavu a zkušenosti, které v rámci běžných úkolů není šance získat. Dnes vám ukážeme, jak napínavá a obohacující může být disciplína se zdánlivě fádním názvem Definuj.

Jak už možná víte, dali jsme v rámci oceněného a jednoduše skvělého projektu reKáva dohromady spoustu otázek, potřeb, bolavých míst a mnohdy dost překvapujících detailů. O některých jsme věděli od začátku, jiné vyplouvaly nenápadně mezi řečí, ale na povrchu se pak ukázaly jako zcela zásadní.

 

Define není nuda

Úvodní krok Empathize jsme skutečně neošidili a těšili se, co přinese fáze Define. Jejím cílem je sesbírané problémy uspořádat, prioritizovat a definovat tak kvalitně, aby další dobrodružství, tedy hledání jejich řešení, bylo maximálně produktivní a efektivní pro všechny zúčastněné subjekty.

„Nedokážu si představit, jak jinak bychom to dělali. Customer centric approach je velmi důležitý. Když se tak nepostupuje, neslouží to účelu a jsou to zmařené investice,“ hodnotí metodologii Design thinking a mindset BXT Lenka Svobodová, členka týmu reKáva.

O tom, že použité přístupy mají neoddiskutovatelný přínos pro běžnou práci, se přesvědčila Simona Hánová, další členka týmu: „Design thinking navádí k potřebám, je použitelný víceméně pro jakoukoliv práci. Člověk zůstane objektivní, nebude vnášet osobní předpoklady a opravdu vyslyší, co se mu zákazník snaží sdělit.“

Ale teď už je čas na posun od teoretických řečí k praktické jízdě. Lenka sama označila jednotlivé problémy za příběhy, tak se pojďme na zápletky a rozuzlení podívat zblízka.

 

 

Simona_Hanova_Lenka_Svobodova_2

 

Přes to jednoduše nejede vlak

Na prahu fáze Define se členové našeho týmu ocitli s pěkně těžkým a neuspořádaným balíkem, kde se informace míchaly dohromady a překřikovaly jedna přes druhou. Nenechali se ale zastrašit, odhodlaně vkročili a vrhli se na vysypání a pořádné třídění všech sebraných problémů. Určujícím faktorem je priorita, proto vznikly tři kategorie. Do první z nich nasázel tým problémy, bez jejichž řešení nemůže projekt žít, zkrátka „no go“ záležitosti. Druhá pak zahrnuje problémy, kterými se tým chce zabývat, ale projekt se bez řešení v tuto chvíli obejde. Třetí kategorie je čistě „nice to have“ a kolikrát zabíhá i trochu mimo jádro projektu.

 

Napadá vás, jaké problémy zaparkovaly v „no go“ zóně? Jasně, je to kvalita kávové sedliny, která byla jedním z objevů fáze Empathize. Plíseň je problém, který si o řešení říká velmi důrazně. Místo v klíčové kategorii si ale vydobyl třeba i maximálně ekologický svoz sedliny, byť ho jako „non negotiable“ problém vnímá jen jedna ze všech zúčastněným stran.

V kategorii méně zásadních problémů je třeba osvěta související s náborem a zapojením dalších producentů kávové sedliny. Ve šperkovací „nice to have“ oblasti najdeme například otázku maximálně ekologického využití svozu sedliny, tedy i pro další typy odpadu.

 

Jak se definuje příběh?

Prioritizací problémů to ale zdaleka nekončí. Zamýšleným výstupem fáze Define je totiž zcela konkrétní problem statement pro všechna bolavá místa, která se probojovala do první „no go“ kategorie.

A aby se v dalším kroku báječné a efektivní nápady na řešení těchto problémů sypaly z rukávu úplně samy, problem statement se formuluje jako otázka. V podstatě jde o dosazení konkrétních prvků do šablony:

How might we help (whom) to (with what) by doing (how)?

Co se týče správného uchopení šíře problému, Lenka popisuje: „Statement nesmí být ani moc široký, ale zároveň ani moc konkrétní, abychom v další fázi měli otevřený prostor pro kreativitu, různé úhly pohledu. Aby mohl přijít i hodně kreativní nápad out of box. To by nešlo, kdyby byl problém příliš specificky určený.“

Vzpomínáte ještě na požadavek maximálně ekologického svozu? Tady je výsledný statement, ve kterém tento problém figuruje: How might we help all stakeholders to ensure flexible eco and cost-effective transport of coffee ground?

 

Sečteno podtrženo

A takových otázek vydala fáze Define nakonec celkem šest. Jsou ale problem statements správně formulované? Je jich dost? Nejsou moc široké a obtížně uchopitelné nebo naopak příliš specifické a svazující? Věřte, že vývoj sedlinových příběhů všechno ukáže. Zůstaňte s námi a nechte se překvapit.