Sazba windfall tax bude dle návrhu oznámeného ministerstvem financí stanovena jako daňová přirážka 60 % k současné sazbě DPPO 19 % a to z nadměrných zisků dosažených z výroby a obchodu s elektřinou a plynem, bankovnictví, těžby fosilních paliv a výroby a distribuce ropných a koksárenských produktů.

Srovnávacím obdobím bude průměr základů daně za 4 předcházející zdaňovací období (tj. 2018-2021) navýšený o toleranční pásmo 20 %, které má eliminovat případné výkyvy.

Jak se bude windfall tax aplikovat?

V bankovním sektoru se windfalltax bude aplikovat na firmy s čistým úrokovým příjmem nad 6 mld. Kč, v energetice se budou posuzovat příjmy celého holdingy a test bude stanoven ve výši 2 mld. Kč ročně z vyjmenovaných energetických činností. Dalším vstupním kritériem by ještě mělo být 5 mil. Kč úrokových příjmů pro banky, resp. 5 mil. Kč příjmů z daných odvětví pro energetické a petrochemické společnosti v letech, za které se bude nová daň počítat. Tedy mezi roky 2023 a 2025.

Hranice pro aplikaci windfall tax jsou stanoveny a rozdíl mezi zdaněním společností pod a nad danou hranicí bude enormní. Ano jedná se o daň, tedy povinnou a nenávratnou platbu danou zákonem, kterou v této chvíli státní rozpočet ze zřejmých důvodů potřebuje. A protože ji potřebuje co nejdříve, tak se windfalltax promítne už do zvýšených záloh placených v roce 2023. Odčerpání zisků jen některým společnostem však bude mít zásadní vliv například na jejich schopnost financovat budoucí investice.

Možné slabiny návrhu v praxi

Protože základ daně je konstruován jako rozdíl výnosů a nákladů, je třeba vzít v potaz, že firmám, které se k windfall tax “kvalifikují”, porostou v současné ekonomické situaci nejen výnosy, ale vysokým tempem také náklady. Jde například o mzdy, služby, licenční poplatky a jim podobné platby vázané na obrat, ale i ceny energií. 

Dochází také k markantnímu navýšení běžných podnikatelských rizik jak na straně zákazníků, tak dodavatelů. To může vést k vyšším nákladům ve srovnání s "běžnými" zdaňovacími obdobími. Dále náklady ovlivní i častější insolvence a konkurzy obchodnich partnerů a zvýšená tvorba některých opravných položek a rezerv.

Je potom otázkou, zda se opravdu povede ročně vybrat očekávaných 85 miliard korun, nebo zda bude částka výrazně nižší.

***

Martin Diviš

Vedoucí partner daňových služeb

PwC Česká republika