Krajský soud v Brně se v aktuálně zveřejněném rozsudku 29 Af 91/2019-147 zabýval sporem našeho klienta s finanční správou ohledně volby ukazatele ziskovosti pro testování převodních cen výrobní společnosti.
 
Daňovým subjektem je česká výrobní společnost, která prováděla montáž elektroniky na základě pokynů mateřské společnosti. Materiál pro tuto montáž zajišťovala rovněž mateřská společnost, český výrobce jej však nabýval do svého vlastnictví. Finanční správa došla k závěru, že v takovém případě nepostačuje přirážka k tzv. nákladům na přidanou hodnotu (mzdy, režie), kterou uplatňoval daňový subjekt, a trvala na názoru, že přirážka vycházející ze srovnávací studie má být aplikována i na hodnotu materiálu. 
 
Krajský soud se ztotožnil s řadou argumentů, které daňový subjekt v žalobě namítal, a konstatoval, že faktický stav (rizika jsou přenesena na mateřskou společnost) je třeba upřednostnit před stavem formálním (dle kterého daňový subjekt nabýval materiál do vlastnictví a teoreticky nesl i související rizika).
 
Finanční správa dle hodnocení soudu neunesla své důkazní břemeno, když neprokázala, že uplatnění přirážky na veškeré náklady je vhodnějším přístupem než přístup, který uplatňoval daňový subjekt. Žalované rozhodnutí bylo proto zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení.***
 
Petr Mašek, Michal Honzíček
PwC | Daňové a právní služby